Undertale - Zlatá duše

3.díl - Jsem vyvolená!?

Minule jste četli...

Jestli ti to nijak nevadí Mary, potřebuji ti ještě něco ukázat. Půjdeš?" Vstala, nastavila ruku a čekala jestli příjmu její nabídku.

Asi toho budu litovat ale přijala jsem to. Myslím že jí můžu věřit. Nevím proč ale mám pocit jako kdybych jí znala už věčnost...

Když jsem jí podala ruku, snažila se mě opatrně zvednout. Ale hned jak jsem se zvedla, udělala se mi menší závrať. Nejspíš ještě z toho šoku, co jsem měla před chvílí. Raději jsem si ještě sedla a ta bílá koz... ehm ehm, Toriel se mě hned vyděšeně zeptala: ,,Proboha dítě seš v pořádku!? Je mi fajn. To nic není." Odvětila jsem jí s trošku falešným úsměvem, protože mi bylo trochu více špatně. Bylo mi nevolno a motala se mi hlava, jako kdybych byla na nějakém extra rychlém kolotoči! Soustředila jsem se na to abych se mohla postavit, aniž bych spadla. Dostala jsem se za 2 minuty z jejího domova. Toriel mě benlivě hlídala zezadu, kdybych náhodou sebou chtěla šlehnout tak, aby mě rychle mohla chytit. Závrať trvala aspoň tak ještě 3 minuty, ale dala jsem to.

Až potom jsem se soustředila na okolí a nechápu proč, ale všechno mi bylo tak STRAŠNĚ POVĚDOMÍ (asi to říkám snad už po tisícáte, ale je to prostě tak)! Jestli jsem pochopila správně, tady kde se momentálně nacházím, tak se tomu říká ruiny. Hmm zajímavého slovo... ruiny... rrruiny... RRRUIN... ehm ehm pardon nechala jsem se malinko unést. Ruiny byly celé fialové. Zdi byly dělané z cihel, které překvapivě byly fialové. Všude byly buď nějaké sloupy, ostny, tlačítka nebo dokonce i bílé žáby. Tak proč ne? Došly jsme do místnosti kde byly 3 sloupy a u těch sloupů byla tlačítka, jenže byla někde schovaná takže taky úžasný. Musely jsme najít správné tlačítko, aby ostny které nám blokovaly cestu se mohly zasunout. Toriel mi ale řekla, že na tohle ale ještě nejsem připravena a že to si pro mě nechá na potom. Zmáčkla zamaskované tlačítko které otevřelo tajnou chodbu. Ta chodba vedla skoro až na začátek ruin, takže byla velmi dlouhá. Obdivovala jsem všechno okolo ale když jsme byly v té tajné chodbě tak tam byla jen světla která osvětlovala tu chodbu. Tak jsem si aspoň mohla už pořádně prohlédnout Toriel.

Měla na sobě fialovou róbu s bílými rukávy a na hrudi měla zvláštní znak. Hodím foto pro představu:

Když už jsme byly na konci tajné chodby, ocitly jsme se v místnosti kde byla jen nějaká figurína. Toriel náhle začala povídat: ,,Jako člověk žijící v podzemí, budou na tebe monstra útočit. Musíš se připravit na tuto situaci. Ale neboj se! Proces je jednoduchý. Na monstrum můžeš použít tlačítko MLUVIT. Tím s monstrem přejdeš do přátelské konverzace. Po delší době už možná nebude chtít s tebou bojovat. Zkus si to na té figuríně." Proč mám pocit že mám ,,déjá vu" (už jsem to zažila)? To už fakt není dobrý. Snad už brzo přijdu na to, co se to sakra děje! Jinak jsem šla k té figuríně. Najednou všechno zčernalo ale mě to už nevyděsilo. Asi po tý zkušenosti s Toriel mě nic už neviděsí (teda doufám). Předemnou stála ta figurína a pod ní byly čtyři rámečky: BOJOVAT, MLUVIT, PŘEDMĚT a SOUCIT. Dala jsem na radu Toriel a jako první dala tlačítko MLUVIT. Otevřela se mi nabídka co bych mohla udělat. Bylo tam zkontrolovat a mluvit. Zkusila jsem dát mluvit a na chvíli se tam objevil rámeček a v tom srdce (neboli figurína mohla použít na to srdce nějakej útok kdyby chtěla). Říkala jsem si že je to naprosto normální ale reakce Toriel mě totálně rozhodila! Víte jak jsem říkala, že asi toho budu litovat, když příjmu její nabídku? Tak jako bych nic neřekla. Okamžitě se objevila vedle figuríny, aby se mohla podívat více z blízka. Ve tváři byla úplně vyšokovaná jako já když jsem poprvé uviděla Toriel. Povídá hrozně zničeně: ,,Pane bože. To není možný! Co, CO SE DĚJE!?" Řekla jsem hrozně vyděšeně. Absolutně jsem nevěděla o co jde. Vždyť tam bylo jen srdce se zlatou barvou! Velmi roztřešená ze sebe se ještě snažila říct: ,,Mary, to srdce které vidíš je tvoje duše. Jenže toto není ledajaká duše. SI VYVOLENÁ MÉ DÍTĚ!!!!" Řekla se slzami v očích. Ale to nebyly slzy štěstí, ale smutku. A JÁ a VYVOLENÁ!? A to jako k čemu? Jestli vyvolená jako k naprostému nechápání, tak je to teďka dost přesný. A navíc není vyvolení spíše dobrá vlastnost? Tak jí říkám: ,,Vyvolená a k čemu? A není to spíš dobrý?" Toriel odpověděla: ,,Je mi to hrozně líto maličká." Tato věta mě totálně odrovnala! Chtěla jsem od ní vysvětlení a to HNED!
Pokračování příště