Smrt nebo Svoboda?

4. Kapitola - Samé špatné zprávy

SARAH

Dívala jsem se, jak na rakev dopadli první kousky hlíny. Tam dole ležel on. Thomas. Obřad už dávno skončil a ostatní, včetně rodičů, se už rozešli. Zůstala jsem tu jen já a Anne.

Zasypávání nebylo určeno pro oči nás truchlících, ale když místní zřízenec viděl Anne, jak mi klečí u nohou schoulená do klubíčka a s očima plnýma slz, zřejmě se rozhodl nás nerušit.

Pomalu jsem si klekla k Anne. Její slzy pomalu dopadali na vyschlou zem, stejně jako ty mé máčely černý šátek obvázaný okolo mého krku. Hlína se sypala a nad rakví se už tvořil malý kopeček. Další slza, která skanula po její tváři. Z nás dvou jsem byla já ta silnější, přesto jsem teď plakala jako malé dítě.

Slyšela jsem, jak se otevřeli dveře obřadní síně, která stála pár metrů od čerstvě zasypaného hrobu milého Thomase Drew. Nemusela jsem, ale přesto jsem vzhlédla k zamilované dvojici, která teď v objetí kráčela malou cestičkou hřbitova. Josh se ještě otočil, a když se jeho pohled střetl s mým, soucitně se usmál. Jeho přítelkyně, Tara, bydlela jen ulici od nás, a tak byl Josh poslední dobou až příliš mým kamarádem. Anne ho neměla zrovna v lásce, ale já si s ním při čekání vždy ráda popovídala.

Z mých myšlenek mě vytrhlo zavrzání branky, když Tara s Joshem opustili smutný hřbitov.

ANNE

Z nebes se snesl burácivý hrom a spolu s mou slzou dopadla na zem i první dešťová kapka. V dnešní pochmurný den to bylo přiměřeně přijatelné počasí.Do teď suchá zem se začala nasakovat vodou a přetvářet se v jemné bahno. Sarah seděla vedle mě a snažila se mě utěšit, ale ten déšť... Ne, nedokázala jsem tu dál jen tak sedět. Vstala jsem a s voláním mé kamarádky v zádech jsem vyběhla rezavou brankou ven na ulici.

Víte, vztahy mezi námi nebyly úplně tak normální. Thomas nikdy neměl přátele a ani já jsem se nepovažovala za jeho kamarádku. Trávili jsme spolu odpoledne, ale přátelství má být o něčem víc, nebo ne? Nevím, ale ať už pro mě on i Mike znamenali cokoli, jejich odchod mě ničil.

Potřebovala jsem pryč. Co nejdál od toho všeho. Potřebovala jsem domů. Běžela jsem tou nejkratší cestou. Temnou uličkou se nesl zvuk mých malých podpatků. S každým dunivým došlapem se mé boty víc a víc nasakovaly vodou. Každý krok byl těžší a těžší. Tep v mých žilách se stále zvyšoval a temnota v mém srdci stoupala.Doběhla jsem až k zelenému plotu a hrůzou se mi podlomila kolena. To ne! Tohle ne!

SARAH

Běžela jsem za Anne, viděla jsem, jak zahýbá do postranní uličky a bez rozmýšlení jsem ji následovala. Doběhla jsem jí ani ne v polovině cesty. Seděla v blátě opřená o plůtek s hlavou sklopenou v dlaních. Zpomalila jsem a zamířila k ní. Už jsem byla skoro u ní, když jsem to uviděla. Uprostřed ulice, v kaluži krve, ležela Tara. I na tu dálku byla cítit ta temná energie a já poznala, že je mrtvá. Můj pohled se stočil o půl metr dál, kde na plotě bezvládně vyselo Joshovo mrtvé tělo. Nemohla jsem se nadechnout. Z toho výjevu se mi dělalo zle. Kdo jen mohl něco takového udělat a ještě k tomu dnes. Vždyť zrovna skončil pohřeb.

Nevydržela jsem to. Popadla jsem Anne za rameno a v úprku ji táhla za sebou co nejdál od toho místa. Déšť ustával, ale slzy z mých očí se kutálely čím dál víc... Neviděla jsem na cestu a pak se ozval bolestný výkřik, rychle jsem se otočila na Anne, jejíž ruku jsem stále pevně svírala v té své. Seděla na zemi a její nohy byly celé sedřené. Klekla jsem si k ní a objala ji. Nevím kde, ani jak dlouho jsme tam byly. Probral nás až zvuk policejních sirén.

~~~

„Posaďte se," pokynul nám strážník a zapnul nahrávací zařízení. „Můžeme začít. Děvčata, co jste dělaly dne 17. 3., po pohřbu Thomase Drew, v čas vraždy?" zeptal se a snažil se v našich pohybech najít jakoukoli odpověď na základní otázku: ‚Jsme snad my vrazi?'

Věděla jsem, že Anne se pořád za ty dva dny nevzpamatovala z šoku, a proto jsem se odpovědi ujala já sama: „Po obřadu jsme zůstaly na místě. Nemohly jsme se jen tak odloučit od našeho přítele. Zdržely jsme se u zasypávání jeho hrobu. Všimla jsem si, jak Josh s Tarou odchází ze hřbitova. Myslela jsem, že jsou domů, takže jsem se o to nezajímala. Byla jsem s Anne a snažila se ji utěšit. Po odchodu Joshe a Tary jsme tam ještě pár minut seděly, ale pak se Anne z ničeho nic zvedla a vyběhla ze hřbitova ven. Běžela jsem za ní, aby neudělala nějakou hloupost. Ale pak jsem ji našla v té uličce schoulenou v blátě. A v tom jsem to spatřila. Tařino tělo ležící v kaluži krve, Josh bezvládně visící na plotě," zlomil se mi hlas, viděla jsem to živě před sebou. Jako bych tam právě byla. Josh, který se stal mým kamarádem, visel na plotě a kapky husté krve mu stékaly z prořezaného břicha.

„Prosím, pokračujte. Našli jsme vás o několik ulic dál, proč?" Vmísil se do mých hrůzných vzpomínek policista.

„Anne byla v šoku, nebyla schopná cokoli udělat. Já jsem ji nemohla nechat ležet v tom blátě. Bylo to bahno tvořené krví. Krví našich přátel. Nemohla jsem..." Po tváři mi opět steklo několik slaných slz a já se musela zhluboka nadechnout, abych vůbec dokázala ještě pokračovat, „Vzala jsem ji za ruku a podařilo se mi jí dotáhnout až tam, než se Anne opět zhroutila. Byla jsem už příliš vyčerpaná, a tak jsme zůstaly právě tam."

„Když jsme vás našli, vaše přítelkyně, Anne Jane, měla sedřenou kůži na nohách. Můžete nám k tomu něco říct?" položil mi strážník další ze svých dotěrných dotazů.
NENÁVIDÍM VÝSLECHY!

„Upadla jsem," ozvala se najednou Anne. „ Když se mě Sarah pokoušela dostat pryč od... Pryč. Upadla jsem. Byla jsem slabá a upadla jsem. Sarah si toho při své snaze dostat nás co nejdál nevšimla a chvíli mě táhla po zemi. Proto jsem tak odřená."

„Dobře," odpověděl poklidně a už po několikáté si něco zapsal do svého notesu. „Můžeme přejít k další otázce. Když..." Otevřeli se dveře.

„Deane," oslovil mladší policista toho, který vedl náš výslech. „Další vražda," oznámil po delší odmlce.

Já i Anne jsme zalapaly po dechu. Další vražda? To snad ne! To není možné!

„Kdo?" zeptal se policista jménem Dean. Muž, který přišel, se nejprve podíval na nás, a pak odešel. Dean šel za ním.

Zanedlouho se v místnosti objevil jiný policista. Rychle jsme obě vstaly doufajíc, že nám tento muž něco o nové vraždě prozradí. „Posaďte se, prosím," pokynul nám a my jsme tak ihned učinily.
„Slečno Sarah, s lítostí Vám musím oznámit, že Vaši rodiče právě zemřeli..."