Hra o budoucnost

I. Lucas Lone

Zase ráno, proč musím vůbec chodit do školy? Pomyslel si Lucas, když spěšně vstával, aby vůbec stihl přijít do školy. Budík už ukazoval sedm hodin a tak byl nejvyšší čas.Rychle se oblékl, sešel dolů a začal snídat. „To už jsi vstal? Není brzo?"zeptal rýpavě Lucasův otec. Ne jsem jenom iluze, vůbec tady nesedím. S touto nevyřčenou myšlenkou bral otcovu otázku za zodpovězenou. Je to vůbec můj otec? Vždyť jsme úplně rozdílní. On skoro dva metry vysoký brunet s hnědýma očima. A já? Doufám, že metr a sedmdesát pět centimetrů vysoký, s krátkými blond vlasy a modrýma očima. Testy se mi dělat nechtějí tak se budu muset spokojit s: nejspíš.

Pomyslel si Lucas zatím, co si chystal snídaní. Co to bude dnes? Kotě v lese, matka potkala dceru? Přemýšlel Lucas, když si sedal k televizi a pouštěl ji. „ -už sek nám přepojuje Gabriela z místa činu. Jak to tam vypadá?" „Nejspíše se jedná o další případ zlodějky Alice Smith, tentokrát ukradla drahý šperk z obchodního centra uprostřed města. Ale více nám k tomu řekne majitel obchodu, pan Donald Wright," „Chci vás ujistit, že díky kamerám rozmístěným po celém obchodě, si jsme jisti vinou zlodějky Alice Smith a budeme snažit pomoct s vyšetřo-" Lucas už neměl moc času a tak televizi raději vypnul.„Aspoň, že to pro jednou bylo o něčem důležitém," prohodil Lucas, když vycházel z domu.

Každý den to samé. První ulicí doleva, přes křižovatku k rybníku. Tam se pár minut dívat na labutě, jak se k sobě mají.Zahnout za roh, aby se vyhnul lidem. Chvilku rovně už byl na místě, u střední školy. Nebylo by to ani tak dlouhé, kdyby si Lucas všechno nezapisoval do deníku v mobilu. „28. 4. 7:50 Dnes jsem se vydal stejnou uličkou, jako vždy. Bylo velice nepravděpodobné, že bych mohl cestou narazit na některého z mých spolužáků." Takto si do něj zapisoval zápisky každý den. Lucas došel ke škole, zapisujíc si svoje poznatky.

Hned, jakmile vešel do třídy, tam uviděl Jessicu. Přes svoji výšku, asi sto sedmdesáti centimetrů, jí její dlouhé hnědé vlasy dodávají na věku, vůbec nevypadá na patnáct let. Jessica je nejoblíbenější holka ze třídy, dělá roztleskávačku, má skvělé známky a Lucasovi se líbí. „28. 4. 8:00 Vešel jsem do třídy a znovu ji uviděl. Jessica tam stála, nejspíš si povídala s kamarádkami. A pravděpodobně ani neví, že existuji..." Tímto trávil čas, dokud nezačala hodina. „Tento týden má službu Lucas Lone a Jessica Swan," až těmito slovy dokázal učitel dostat Lucase z tranzu,kdy nevnímal svět okolo sebe nebo si kreslil do sešitu. Samozřejmě si to ihned musel zapsat do deníku. „28. 4. 8:23 Konečně mám službu s Jessicou. Pravděpodobně se dostaneme i do řeči..." Po zapsání upadl Lucas opět do onoho tranzu a v něm pokračoval i po zbytek hodin ve škole.