Hra o budoucnost

II. Ev-il

    „28. 4. 14:50 Konečně jdu domů a pravděpodobně budu cvičit a potom se budu bavit s Ev-ilem..." Když dorazil domů, zjistil, že otec je stále pryč. Proto se rozhodl si zacvičit. Vzal svoji mačetu a šel s ní na zahradu cvičit. Bojovat s mačetou ho jeho otec učil už od doby, co byl Lucas ještě dítě, avšak stále má patnáct let a není dospělý. S mačetou se v jejich rodině učí bojovat, již po generace, Lucas ani neví, proč se s tím začalo u něj v rodině cvičit.Už tomu tak je a tak to ani neřeší. 

„28.4. 17:19 Docvičil jsem s mačetou a dnes se mi i docela dařilo. Otec pravděpodobně brzy přijde, tak raději půjdu do pokoje..." Zapisoval si Lucas,zatímco šel po schodech nahoru do svého pokoje. Normálně lidi v jeho věku hrají na počítači nebo jsou venku. Lucas se, ale každý den posadí na svou postel, zakryje se peřinou a zavře oči. Ještěže mám přátele, i když existují jen v mých představách. Opakoval si v duchu Lucas, když se myšlenkami se přenášel do imaginárního, sebou stvořeného, světa.Spíš se jednalo o místnost. Obří plocha, na které stojí pouze trůn boha a okolo prázdo, kam až Lucas dohlédl.

„Ahoj Ev-ile," řekl uctivě Lucas, když se objevil před samotným bohem Ev-ilem. Ev-il je zkratka, kterou se nechá oslovovat. Jeho celé jméno je Every Possible, volně přeloženo Všemožný. Tento zhruba dvacet metrů vysoký, tisíce let starý, bůh všeho časoprostoru, je ve skutečnosti spíše kostra. Aspoň jeho hlava se podobá lebce některého zvířete, nejspíše lamy,jelikož má protáhlou lebku směrem k nosu. Pokaždé má na sobě stejné oblečení,jenom dlouhý černý plášť zahalující celé jeho tělo. Je vcelku vlídný a schopný,ale kvůli pouhému znudění dokáže zapříčinit války v našem světě.

 „To už jsi tady Lucasi?" odpověděl otázkou Ev-il potom, co vypnul některé věci, které sledoval na své holografické tabuli. „Přišel jsem nejrychleji, jak jsem mohl.Něco jsi mi chtěl říct, ne? A kde je vůbec Moumou?" prohodil Lucas ve chvíli,kdy si všiml, že tam Moumou chybí. „Šla mi shánět některé dokumenty, které potřebuji na jednu chystanou věc," řekl čím dál tišeji, protože se to snažil zamluvit.

 Moumou je Ev-ilova pomocnice, něco jako sekretářka. Řeší méně podstatné věci a vypomáhá mu při různých výkyvech v časoprostoru, přestože dělá takové věci, ji nejčastěji vidím, jak si čte mangu nebo otravuje Ev-ila. Oproti Ev-ilovi je pouze metr a půl vysoká, má dlouhé bílé vlasy a na jejím čele se vyjímá písmeno π, které má, v lidmi neznámé jednotce, znamenat věk Ev-ila. 

„Jakou věc?" zeptal se vyzvídavě Lucas, protože tušil, že to bude spojené s ním, když se to snažil zamluvit. „To se dozvíš později. Jediné,co ti můžu říct je, že by sis měl dávat pozor na deník." „Můj deník? Nevím,proč bych si na něj měl dávat pozor. Je plný nepřesných událostí a náhod, plný pravděpodobností, které se nemusí vyplnit pokaždé.Deník pravděpodobnosti. Naprosto bez účelu," po těchto slovech, která Lucas pověděl Ev-ilovi. Ukončil Ev-il jejich setkání a Lucas se opět objevil ve svém pokoji. 

Půl osmé, to už bych se mohl jít navečeřet. Zamyslel se Lucas, když se podíval na hodiny vedle jeho postele.Už ve chvíli, kdy otevřel dveře od svého pokoje, slyšel svého otce, křičícího na rozhodčího v televizi. „Furt žiješ?" zeptal se otráveně otec, jako by se snažil jevit pozornost o Lucase. „Furt piješ?" odpověděl mu se sarkastickým úsměvem Lucas, když procházel do kuchyně. „Takhle se ke mně nechovej, furt jsem tvůj táta!" zakřičel na Lucase od televize. „Podle chování, můj táta nejsi už od doby, co s námi není máma," odpověděl sklesle Lucas. „Zemřela na nemoc a ty to moc dobře víš, že já za to nemůžu!" zakřičel hlasitěji Lucasův otec. „Ale tvůj alkoholismus k tomu taky nepomohl!" dodal Lucas a zabouchl za sebou dveře, když vcházel do pokoje. Úplně mě přešla chuť k jídlu, ale konečně je to tady! Čas spánku. Pomyslel si, když si šel lehnout. Poslední dobou má Lucas pokaždé bezesnou noc.