Jednorázové (kraťasy)

Make me happy, sweety

Vypořádat s bolestí se můžete několika způsoby. Dalšími si ji však můžete pouze způsobit ještě víc. Důvod, proč vzpomínám zrovna na tenhle úsek mého života je, že ovlivnil ty další. Tedy, budu upřímný, ovlivnil celý můj život.

Jak jen tedy může ovlivnit život mladého kluka zjištění, že jste gay.

---

Stalo se to v době, kdy mi bylo čtrnáct. Už hodnou chvíli jsem si říkal, co je s mým nejlepším kamarádem v nepořádku, když na mě poslední dobou tak civí. Začaly mi růst vousy a on vždy visel očima na rašících chloupcích. Sám nic ještě holit nemusel.

Jednou, po tělocviku, jsme zůstali ve sprchách úplně sami.

Vždy jsem byl dost pomalý, tedy pokud se převlékání a sprchování týče, takže jsem šel do sprch až za ním. Stál pod proudem vody, jež se mu tříštila na těle. Byl stejně starý jako já, menší, stále trošku dětský, což jste poznali i na jeho hlase. Přesto měl krásně vypracované tělo; neustále sportoval. Příroda mu nadělila dvě luxusní kulaté a pevné půlky a v závěsu s tímhle si to kompenzovala nijak výrazným penisem.

Možná za to on vážně tolik nemohl, když jsem si těchhle věcí všímal už předtím.

Tehdy se však otočil, tak nějak zvláštně se usmál a zůstal tak. Znovu očima visel na mé tváři. A já si jej také prohlížel. Dole. Byl vzrušený.

Nedošlo mi předtím ještě to, co on už věděl. A poznal to i na mě. Dobře, možná jsem byl pomalejší nejen při sprchování. Ostatně, nebyl jsem nějaká citlivá slečinka. Byl jsem kluk.

Můj nejlepší kamarád se nejen otočil, on mě nechal zírat na jeho tělo, na jeho malého vzrušeného ptáčka, který mi připadal hrozně roztomilý. Nechal mě zírat a přistupoval pomalu ke mně. Pamatuji si, jak si olízl vrchní ret jako kočka, když došel tak blízko, že jsem chtěl odstoupit, protože mě studil mokrou pokožkou. Jenže situace mi to nějak nedovolovala.

Stál jsem tam a hleděl na něj. Byl jsem nezkušený, tím spíš, že jsem si nepřiznal, kým jsem. Přesně vím, co mě zarazilo podruhé a nebylo to nic jiného než hloupé překvapení.

Sjel mi rukama po hrudi a takto se sesunul na zem a klekl si přede mě na kolena. Ručník jsem před sprchami bezstarostně hodil na lavičku. Nic mu nebránilo vzít mě do ruky; jakoby si se mnou jen potřásal rukou. Zapumpoval a tentokrát mě od odstrčení zadržela pro změnu vlna čehosi nového, nepopsatelného, úžasného. Zatnul jsem břišní svaly, alespoň ty, co jsem měl - nikdy jsem na nich nepracoval tak tvrdě jako on, aby šly vidět. Třel mě a já stál a díval se dolů, ta situace byla absurdní, všechno to bylo absurdní, ale byl jsem čtrnáctiletý teenager a měl jsem na absurdnosti právo.

V nestřeženou chvíli se sklonil a vzal mě do úst. Uniklo mi zasténání; pamatuji si jeho úsměv, jeho třpyt v očích, když vzhlédl od práce. Jakoby mi tehdy říkal: "Nespletl jsem se." Zatnul jsem nejen břišní svaly, ale i všechny ostatní, nehty jsem si zaryl do dlaní a dál jej pozoroval, zatímco jsem si připadal hezky hloupě. Myslím.

Bral si mě do úst a zase se vracel, olizoval mě, žužlal a dráždil.

Bylo mi, jako bych umíral. Zas a znovu. Když to poznal, odtáhl se a nechal mě vydýchat se. Pak prostě pokračoval. Předtím, než se ke mně zase sklonil, poznamenal: "Vycucám z tebe poslední kapku..." Tehdy mi to připadalo velmi stimulující. Dnes už vím, že to říkají v jakémkoliv péčku, které jen najdete. V obměnách. Ale vlastně stále to samé. I teď je to stimulující, ale tehdy jsem se málem na místě udělal podruhé jen kvůli té větě.