Druhý den ráno jsem se vzbudila a měla jsem jet na vyndání drenu. Strašně moc jsem se bála.
Opravdu strašně moc.
Přišla sestřička a povídá: "Tak a teď pojedeme na vyndávání drenů."
"S postelí jet nemůžeš tak tě povezeme na vozíku."
Nevěděla jsem jak vlezt na vozík aniž bych si udělala něco s nohou. Zvedla jsem se a sestřičky mi pomáhali na vozík. Nasedla jsem a držela jsem si v ruce nádobu s tekutinou z kolene a jela jsem na ambulanci.
Už tam byl můj doktor.
Hned povídal " tak už tě tady mám." sedla jsem si na stůl a začal mi nůžkama rozstřihávat obvaz. Rozstřihal ho a už tam byla vata ( slyšela jsem, že je to hodně nepříjemný ten drén ) pan doktor vzal vatu, ale schválně vzal i ten drén a škubl s tím a lidčky to byla bolest myslela jsem si, že se mi to znova vykloubilo a pan doktor hned povídá: "za to může vata já jsem ti neprovedl že ano sestřičko."
Ta rána nabrala vzduch zabublalo to tam a krev začala téct po noze. Vydenzifikoval mi to zalepil a obvazal obvazem nasadil ortezu a řekl že budu muset dvacet dni si píchat jehly do břicha. Pak jsem nasedla na vozík a jela jsem zpátky na pokoj, kde jsem si lehla a čekala na paní z rehabilitace, která by mě naučila chodit o berlích.
