Short Horror Stories

Stíny

Leknete se někdy svého vlastního stínu, a pak se uklidníte, že je to jen hra světla. Ale co, kdy bychom se měli stínu bát.

,,Mami, kde mám tu novou bundu?" Volám na mámu, která už si obouvá boty. ,,Máš ji ve skříni v předsíni." Vezmu tedy klíče a mobil a pospíchám ke dveřím. Rodiče jdou dnes na večírek a mě zavezou na noc ke kámošovi, jeho rodiče jdou také. Jason sice není zrovna nejlepší volba, ale tak nějak se to sešlo. Zahrajem nějaké videohry, pustíme film a půjdem spát. Obleču si bundu a utíkam k autu.

Cesta netrvá dlouho. Jejich dům je velký a moderní. Před domem zastavíme a já si beru věci. Vystoupím z auta a máma za mnou. ,,Tak si to užíte." Zavolám přes rameno, když jdu ke dveřím. ,,Ty taky zlato. A nezapomněl si náhodou na něco?" Protočím oči a nuceně se vrátím k mámě. Dám ji pusu na tvář a zamávám tátovi. Jdu zazvonit na Jase, který už na mě nejspíš čeká.

,,Kámo to byla teda noc." Řekl Jason a skočil do postele. ,,Jo. Musíme to někdy zopakovat." Chvilku jen tak ležíme a hledíme si svýho. ,,Hele, věříš na duchy a takový ty kraviny?" Řekl Jason a otočil se směrem ke mě. ,,Nikdy jsem žádného neviděl, takže asi ne." Připadlo mi divné, že se na něco takového ptá. ,,Já na ně taky nevěřil, až do teď." ,,Proč si změnil názor?" Dál jsem se díval do stropu. Připadá mi dětinský věřit na takové ve věci, ale mlčel jsem. ,,Poslední dobou se mi dějou divné věci. Vidím divné stíny, věci se sami přemisťují, někdy dokonce slyším jakoby hlasy. Co si o tom myslíš?" Zamyslel jsem se, a došel jsem k závěru, že Jason je asi blázen. ,,Já ti nevím, máš asi bujnou fantazii." Chvíli bylo ticho a pak řekl jen ,,Doufám."

Probouzim se z nedlouhého spánku. Kapky deště dopadají na střešní okna v Jasonově pokoji. Kapky dopadají stále rychleji a rychleji až se ozve první hrom. Za chvíli tu bude bouřka a já nebudu moct usnout. Ležím v posteli a přemýšlím o tom co mi řekl Jason. Duchové, stíny, divné zvuky. To jsou opravdu kraviny. Ležel jsem ještě tak 20 minut než se pokoj osvětlil prvním bleskem. Nasledoval hlasitý hrom. Nechápu jak v tom může Jason spát. Koukl jsem se na Jase a ten si spokojeně hrápal ve své posteli. Zvedl jsem se z postele a šel jsem se napít. Ačkoliv se bouřek nebojím, v noci Jasonův dům vypadal strašidelně. Trochu jsem nadskočil s dalším hlasitým hromem. Šmátrám po zdi a snažím se najít vypínač. Když ho konečně najdu, zmáčknu ho a v pokoji se zableskne a ozve se hrozná rána. Rozkoukávam se po menším šoku. Při dalším blesku se pokoj na chvilku osvětlí. Všimnu si stínu uprostřed pokoje. Jdu blíž, když stín s dalším bleskem začne rychle lézt ke mně. Začnu couvat a stín na mě skočí. O něco zakopnu a padám na zem. Mím tělem projede vlna strachu a adrenalinu. Zvednu se ze země a snažím se z orientovat. Uvidím dveře do kuchyně. Rozběhnu se tím směrem. V kuchyni zběsile otvírám šuplíky, hledám baterku. Prostě nějaké světlo. Znovu zkusím vypínač. Nic. Hledám dál. Ucítil jsem jak mi něco studeného přejelo po zádech. Zrychlil jsem tempo. Jo, mám ji. Našel jsem baterku a s otočením jsem ji rozsvítil. Stín, který na mně stahoval kostnaté ruce se stáhnul do rohů a pomalu zmizel. Jeste chvili jsem jen tak stál v kuchyni a těžce oddechoval. Sebral jsem poslední špetku odvahy a vydal se k pokoji. Přicházím k pokoji a dveře jsou otevřené. Jsem si jistý, že jsem je zavíral. Chytám kliku a pomalu otvírám dveře. V pokoji je tma. Zkusím vypínač, ale taky nefunguje. Musím zbudit Jasona. Přistoupím k jeho posteli. Zasvítím na postel a začnu ječet. Jason má vytřeštěné oči prolité krví, dokořán otevřenou pusu ve snaze se nadechnout. Kolem krku má omotané své vlastní ruce. Hrůzou ustupuju až narazím zády do zdi. Otočím se a zasvítím na prázdnou zeď. V koutku oka uvidím nepatrný pohyb v pokoji za mnou. Zasvítím do pokoje, který se zdá až zvláštně klidný. V tmavých místech pokoje se něco pohnulo. V dalším stínu pokoje bylo taky něco v nepořádku, stín se začal zhmotňovat a pak otevřel rudé prázdné oči. Rozběhnu se k hlavním dveřím. Neohlížm se, ale vím, že mi je něco v patách, něco co chce moji krev mou smrt. Zahnu do chodby ke dveřím. Zakopnu o boty pohozené kousek od dveří. Zvedám se jak nejrychleji můžu, ale to už se stín objeví přede mnou. Pokusím se stín oběhnout, ale kostnaté ruce se špičatými drápy mě zachytí a vyhodí do vzduchu. Pádem na zem jsem si asi zlomil ruku. Řvu z plných plic, i když vím, že mě nikdo neuslyší. Zvedám se opět na nohy. Hrozná bolest mi projíždí celým tělem. Chci zatáhnout za kliku. Natáhnu ruku a v tom okamžiku mě stín hodí přímo do zdi. Cítím každé křupnutí kosti, každou bolest vyvolanou nárazem. Už nemám sílu. Pohnu jednou rukou ke dveřím. Stín mě zvedá do vzduchu. Každý pohyb mi způsobuje mučivou bolest. Bezvládně visím ve vzduchu. Stín mě sevře a svírá víc a víc. Můj křik je jediný zvuk znějíci v mích uších. Už nemám sílu vzdorovat, opouští mě zbytek sil a poslední špetka naděje. Moje páteř praská. Bolest odchází. Já odcházím. Z mých úst vyjde poslední výdech.

Stín se stáhnul. Čeká, čeká na svou další oběť. Tam kde nebude světlo, tam kde nastane tma. Tam přijdou stíny.