Short Horror Stories

Nůž

,,...když v tom mu do srdce bodl nůž." ,,Ještě jeden příběh. Prosím Miku." Posadím se na posteli a netrpělivě čekám. ,,Měl bys už jít spát." ,,Ale mě se nechce." Uraženě si zase lehnu. Muj brácha vypráví ty nejlepší příběhy, ale někdy mě štve. Odchází ke dveřím. ,,Dobrou noc bráško" ,,Dobrou" A když zavírá dveře ještě přez škvírku zašeptá. ,,A pozor na nezvané hosty." ,,Ha ha ha" Odpovím ironickým smíchem. Dveře zaklapnou a v mísnosti nastane úplná tma. Netrvá dlouho a upadám do hlubokého spánku.

Tin dan Tin dan. Posadím se na posteli a rychle oddychuju. ,,Blbý hodiny!" Řeknu si pro sebe. Sedím a dívám se do tmy. Když už se chystám ulehnout k spánku všimnu si postavy u dveří. Tep se mi zrychlí a tělo znehybní. Moje oči sledují pouze postavu blížící se ke mě. Když už je postava u rohu mojí postele nastartuje mi konečně mozek a ja začnu volat o pomoc. V ten moment ke mě postava přiskočí a zacpe mi rukou pusu. Začnu kolem sebe házet rukama a kopat. ,,Nemel sebou a buď sticha. " V tu chvíli mi to dojde. ,,Miku ty si debil!" Vykřiknu po něm a přeložím si naštvaně ruce na prsou. ,,Měl si se vidět. Měl jsem co dělat abych nedostal záchvat smíchu." Řekl a začal se smát. Když sem se po něm chtěl vrhnout a jednu mu vlepit, rožlo se v předsíní. Věděli jsme, že jestli sem rodiče přijdou, tak nám dají zaracha. Brácha rychle vypadnul, a já si lehnul jako by se nic nedělo. Netrvalo dlouho a doopravdy jsem usnul.
Zdálo se mi něco hrozného. Vysoký muž s nožem v ruce zavraždil celou mojí rodinu a teď si jde pro mě. Stojí a vyčkává na vhodnou příležitost. Chce si vychutnat každou kapku mojeho strachu.
Kapka potu mi steče po čele. Otevřu oči a zjišťuji, že jsem ve své posteli. Byl to jen sen. Ležím s otevřenými oči a přemýšlím o tom snu. Mám takový hrozný pocit, který si neumím vysvětlit. Jako by bylo něco v nepořádku. Nejistota mi nedá spát. Posadím se na posteli a zavolám směrem ke dveřím. ,,Haló? Mami? Tati? Brácho?" Chvíli čekám, ale nic se neděje. Asi tvrdě spí. Ale tenhle důvod mi nedal pocit bezpečí. Posunu se tedy, že to půjdu zkontrolovat, a v tu chvíli si všimnu něčeho podivného. Velkého stínu v rohu. Má asi tak dva metry. Zaostřím směrem ke stínu. Ten se začne šouravím krokem blížit. Zpomněl jsem si jak mě brácha napálil. Ale tentokrát už mu to nevíde. ,,Ha ha. Už mě nevylekáš. No tak, brácho už můžeš to divadla nechat." Ale postava pokračovala dál. Nezastavila se. V měsíčním světle jsem zahlédl nůž poskvrněný čerstvou krví. ,,Tomu nevěřím." Řeknu a začne mi to zapadat do sebe. Chci vykřiknout, když vtom mi...