The Styles Effect [Harry Styles- Czech translate] ❌

Chapter 2: The Lesson

Školní zvonek zazvonil a to mně absolutně vyvedlo z míry. Několikrát jsem zmateně zamrkala.

Školní zvonek?

Škola.

Oči jsem doširoka otevřela, zjišťujíc, že jsem v prázdné školní chodbě, jen několik posledních lidí zacházelo do svých tříd. Opřela jsem se o skříňku, mé prsty přejížděly po popruzích mého batohu, mé srdce divoce bušilo.

Jaktože jsem ve škole a ani si nepamatuju, jak jsem se sem dostala.

Poslední věc, kterou si pamatuju je, že jsem stála v kuchyni s mým klučičím klonem a Harrym Stylesem.

"Tak takové to je být zhulená..." zamumlala jsem, můj pohled padl na školního vrátného, který právě vyhazoval jeden koš. Zastavil se v pohybu, když mně uslyšel. Vyslal mým směrem tázavý pohled a já vytvořila neupřímný úsměv předtím, než jsem rychle běžela dolů halou na druhou stranu.

Došla jsem k jedné třídě, dívajíc se skrz okénko na dveřích, abych zkontrolovala čas na hodinách uvnitř.

Právě začala čtvrtá hodina.

Ale to nedává žádný smysl, bylo ráno, ani si nepamatuju, jak jsem se sem dostala nebo že jsem byla na jakékoliv hodině.

Mráz mi přešel po zádech, když jsem odcházela od třídy. Zakroutila jsem hlavou a vydala se na mou vlastní hodinu.

Něco tu nehrálo.

Ale teď vážně, kdy v mém životě něco fungovalo tak jak mělo.

Vstoupila jsem do dějepisné třídy a všechny hlavy v místnosti se na mně synchronizovaně otočily jako vždy když někdo přijde pozdě. Estella a Ashley byly vepředu, sedící na svých místech.

Estella rychle mluvila, gestikulující rukama ve vzduchu, zatímco Ashley jí pozorovala s prázdným, skoro až znuděným pohledem. I přesto jsem věděla, že poslouchá a to její poker face byl velmi silný.

Pohledem jsem zalétla ke katedře pana Klerka děkujíc, že není ve třídě, když jsem rychle doběhla k mým dvěma kamarádkám.

"Hey, jsi tady! Proč jdeš pozdě?" zeptala se Estella jejím jemným hlasem, dívajíc se na mně jejíma velkýma zelenýma očima, když jí pramen blonďatých vlasů spadl do obličeje. Sedla jsem si za ně.

"Je to Líza, ta chodí vždy pozdě." Řekla Ashley s úsměvem a projela si rukou své hnědé vlasy. Položila jsem svůj batoh vedle lavice a podívala se na ně s rozšířenýma očima.

"Hej lidi, nezdá se vám dnešek... nevím, nezdá se vám nějaký divný, jako jak ubíhají hodiny nebo tak?" zeptala jsem se, můj ton hlasu se zvýšil, když jsem se snažila uklidnit. Obě se otočily ke mně, vyměňující si krátké pohledy.

"Řekla bych, že má pravdu..." začala Ashley, její oči se také rozšířily, když pohledem přeskakovala mezi mnou a Estellou. Můj dech se zadrhl nad jejími slovy.

"Zdá se mi, jakoby byl pátek, přestože je středa." Dospěla k závěru a Estella na ní ukázala s úsměvem.

"Můj bože! Fakt?! Přesně tohle jsem chtěla říct-"

"Ne, myslím," zarazila jsem je, nutíc je podívat se na mně zmatenými pohledy když jsem se snažila jim to vysvětlit.

"Já- já si vůbec nepamatuju, jak jsem se sem dostala. Byla jsem v kuchyni a další věc kterou vím je, že jsem ve škole. Ani nevím, jak jsem sem přijela a ani si nemyslím, že jsem šla na první tři hodiny." Vychrlila jsem na ně, snažíc se potlačit strach, který se ve mně hromadil. Dívaly se na mně se znepokojenými pohledy.