The Styles Effect [Harry Styles- Czech translate] ❌

Chapter 7: Penguin Milk

Houpala jsem se na malé lavičce u mě na zahradě obklopená studenou nocí, zatímco jsem poslouchala ostatní v mém domě. Jedli pizzu kterou jsem pro ně objednala, když jsme se vrátili z párty.

Ze rtů mi unikl tichý unavený povzdech, mlžný opar mi vyšel s úst díky mému dechu, když jsem si opírala hlavu o jeden z provazů, který držel lavičku a pořád dokola si četla dopis, který mi tu rodiče nechali. Dnes jsem ho četla již po osmnácté, z těch slov mi přebíhal mráz po zádech.

Uslyšela jsem, jak se skleněné dveře otevřely a zavřely předtím, než jsem vzhlédla abych spatřila Prince Harryho, jak ke mně přicházel. V náručí třímal velkou deku, když se na mně usmíval a já mu úsměv opětovala.

"Omluv mně, nechtěl jsem tě rozrušit," začal a odkašlal si, zatímco já dopis zmáčkla v dlani a stále se usmívala. Byl tak roztomilý, slabý vánek mu čechral pramen jeho hnědých vlasů, takže vypadal jako princezna.

V tomhle případě princ.

"Jen že venku je zima a já, no." řekl a začervenal se, že jsem to postřehla i v té tmě. Přehodil přes má ramena deku, jeho prsty se lehce otřely o mou kůži předtím, než ruku opět stáhl zpátky a dal ji za záda jak měl ve zvyku.

"Děkuji ti." řekla jsem, můj nos byl trochu ucpaný z toho, jaká byla zima. Přikývl, stále s tím hřejivým úsměvem.

"Znovu bych ti dal svůj kabát Lady Lízo, ale bojím se, že byl znečištěn nějakým alkoholickým drinkem, který na mně někdo vylil na té oslavě a tohle jsem na tebe nemohl dát." řekl s omluvným pohledem, což mně donutilo zasmát se a zakroutit hlavou. Všimla jsem si, že na sobě nemá jeho zlatem posetý kabát, zůstal jen v jeho kalhotách a lehké bílé košili. Lehce se zatřásl zimou.

"Já jen, vrátím se zpátky dovnitř, pokud si přeješ být sama-"

"Ne, to je v pořádku. Vlastně by mi nevadila společnost." řekla jsem mu popravdě. Chvíli se na mně díval než přikývl a sedl si vedle mě v dostatečné vzdálenosti.

"Já nekoušu." škádlila jsem ho se smíchem, když se jeho tělo napnulo, záda měl rovná i přestože seděl a hravě se na mně zadíval.

"Nedotknu se tě, pokud si nepřeješ abych se tě dotýkal Lízo, dávám ti... jak by většina místních lidí řekla tvůj prostor." vysvětlil a přejel si ukazováčkem přes rty, zatímco mně sledoval, zlato jeho prstenů se třpytilo pod svitem měsíce. Zvedla jsem deku na jeho straně a naznačila mu, ať se přisune blíž.

"Pojď sem, je tu zima. Podělíme se." vysvětlila jsem mu a nechala pro něj deku nadzvednutou. Na jeho tváři se rozlil šťastný úsměv a přisunul se blíž ke mně. Jeho tělo se jen zlehka dotýkalo toho mého a já přes nás přehodila deku. Přehodila jsem ji i přes jeho ramena a on se uchechtl,.