Ztracená princezna

Vím, kde jsou...

Když je tedy Mary nějak přijatelně a srozumitelně vylíčila, tak ji kupodivu odpověděl.

"Myslím, že vím, o jaké houbě mluvíte, má matka ji také používá, problémem však je, že roste jen na určitých místech. Naštěstí pro vás, vím kde, takže jestli chcete, tak vás tam zavedu." Mary jeho nabídku velmi ráda přijala a skutečně se jich na daném místě nacházelo hodně, takže nebyl vůbec žádný problém, si jich několik vzít.

"Nesmírně si vážím toho všeho, co jste pro mě udělal, ale už budu muset jít." "Dovolíte mi alespoň, abych vás směl doprovodit na začátel lesa? Nechci vás pustit samotnou, co kdyby se vrátili?" Mary byla jeho společnost příjemná, takže mu to dovolila.

"Nerad bych, aby vám moje otázka připadala nějak vlezlá, ale uvidíme se ještě někdy?" "Možná, kdo ví?" "Slibte mi, že někdy přijete..." "Slibuji." "Setkali bychom se na tomhle místě v noci, ano?" "Dobře, ale teď už opravdu musím, paní by se zlobila, už takhle jsem se dost opozdila sbohem..."