Ztracená princezna

Může to být pravda?

Měla však velmi málo času na to, aby našla pravého vinníka. Alespoň, že na to nebyla sama, protože jí pomáhala ta služka, která ji zařídila přijetí u krále.

Přesto se jim však nedařilo s tím vůbec hnout. Vše jim koplikovala neochota lidí se, o tom bavit, takže týden se brzy chýlil ke konci a oni nezjistily téměř nic nového.

Až jednou v noci si všimly záhadné postavy, která vyšla ven z města a po nějaké době se vrátila, přestože nešlo poznat, kdo to je, tak jedna věc byla jistá, muselo se jednat, o ženu podle způsobu chůze. Mary se jí se svoji společnicí rozhodly tajně sledovat a cíl její cesty je obě velmi překvapil.

Nejen totiž, že byla z města, ale navíc ji viděly vejít postraním vchodem do paláce.

"Je možné, že by to byl někdo ze zámku? Pokud ano, tak by mě zajímalo, jak se jí to daří skrývat, když jí chybí, tak málo. Ta žena musí být už z větší části upírkou, než-li člověk, což se musí projevit na jejím vzhledu a, i citlivosti na světlo a slunce. Jedna věc je jistá. Přes den už jít ven nemůže, protože by jí to s největší pravděpodobností zabilo a toho, že by si nikdo na zámku nevšiml? Nemožné! Řekni mi prosím tě, je tam nějaká žena s takovýmhle chováním?" Ptala se Mary.

Její společnice chvíli váhala, než odpověděla. "Ano. Ta je však nedotknutelná, jedná se totiž, o královu nejstarší dceru Annu, která od jisté doby nevychází vůbbec ze svého pokoje a musí být pořád zatemněný, jakoby čekala dítě. Musely bychom najít nějaký důkaz a, ani pak není jisté, že by nám král uvěřil. Vždyť je to jeho dcera! Navíc nemáme šanci se k ní do pokoje dostat, abychom se tam podívaly. Nedovolí nám to!" " Musíme! Je to naše jediná šance! Ty čistě teoreticky, asi nevíš, o nějakém vhodném způsobu, jak by se tam šlo dostat, aniž by nás kdokoliv viděl?" Z jejího pohledu pochopila, že ví, aniž by musela odpovědět.