Ztracená princezna

Mary má vznešený původ?

Když se pak vraceli směrem k městu, tak se Petr najednou zastavil, jakoby něco zaslechl.

"Děje se něco?" Zeptala se nervózně Mary, kterou jeho náhlá změna trochu vyděsila. "Ochlazuje se, to nevěstí vůbec nic dobrého." Odpověděl ji a ještě více stiskl ruku Mary, kterou držel ve své.

A než bys stačil něco říci, tak stál před nimi další upír. Tenhle se však choval úplně jiným způsobem, než Petr a to, jak si Mary prohlížel, nevěstilo vůbec nic dobrého.

"Ale, ale kohopak to tu máme? Co tu děláš Kryštofe?" Ptal se ho hned Petr a už podle tónu jeho hlasu šlo poznat, že není niktarak nadšený, že tam Kryštofa vidí. "Koukám, že máš společnost. Takže ty se ptáš, proč tu jsem? To vůně krve téhle svétlovlasé krasotinky mě sem přivedla. Cítil jsem ji na kilometry daleko..." Jeho slova jasně vysvětlovala ten nebezpečný pohled na Mary. " Jestli máš hlad, tak si jdi potravu hledat jinam! Mary není pro tebe!"

"Chceš si nechat tuhle princezničku jenom pro sebe?" "Tak to ses, asi musel splést Mary není žádná princezna." "Říkej si, co chceš, ale ta žena je urozeného původu! Její krev hozně sladce voní stejně jako u ostatních princezen. Uznej přece sám, že to musím vědět lépe, než ty, když, to nejlepší, co jsi, kdy měl, byl tak maximálně jelen!"

"Stačí mi to. A teď se koukej ztratit, nebo si mě nepřej!" "Nemůžeš mě zabít, i kdyby si chtěl, nezapomínej, že oba dva jsme nesmrtelní." "To sice ne, ale mohu klidně zařídit, abys už nikdy nedostal chuť na lidskou krev! Jestli tedy, o to nechceš přijít, tak se ztrať, než napočítám do deseti!"

Kryštof brzy pochopil, že to myslí vážně, takže usoudil, že bude lepší, když mu vyhoví a tak zmizel stejně rychle, jako se objevil.