Sorry Alya...[DOKONČENO]

Vy dva to dodělejte doma

°Adrien°

Vztal jsem docela brzo ráno. Dneska jsem nemohl vůbec spát. Myslel jsem zase jen na ní. Na mojí Berušku. Proč musí být tak moc dokonalá? Co když mě má ráda jako Adriena a ne jako Kocoura? A co když mě taky miluje, ale bojí se mi to říct, tak jako já jí? Jak moc bych jí chtěl říct: Miluju tě, Beruško...
Měl jsem ještě 2 hodiny k dobru, a tak jsem se šel projít po střechách. Kdybych jí tam potkal, zbláznil bych se radostí. Hned, co jsem se přeměnil, vyhoupl jsem se tyčí na střechu vedlejšího domu a běžel po dalších střechách. A najednou jsem z dálky viděl něco červeného s tečkama. Že by to byla Beruška? Běžel jsem za tím a ono to běželo ke mně. Doopravdy to byla Beruška.
„Ahoj Kocoure, co tu děláš tak brzo? Něco se děje?" Řekla udýchaná Beruška z běhu.
„Pokud vím, nic se tu neděje. Jen jsem si chtěl procvičit tlapky. A co tady děláš ty?" Zeptal jsem se.
„Já jsem nemohla spát." Odpověděla.
„Hele, nechceš si se mnou popovídat? Vlastně jsme si nikdy jen tak nepovídali." Navrhl jsem. Ona zřejmě byla ráda, protože se posadila na střechu a poslouchala mě.
„Jak se máš?" Položil jsem jí klasickou otázku. Zasmála se a já s ní.
„Já dobře, a co ty?" Zeptala se zase ona mě.
„Momentálně se mám výborně... A co kluci?" Zasmál jsem se. Beruška se trochu zarazila ale potom se stejně odpověděla.
„No... nic. Já nejsem ten typ chodící princezničky, kterou všichni balí. To spíš ty vypadáš na princezničku! Ne že bych tě chtěla urazit, jen chci říct   že... Jsi hezký a holky tě musí balit i v normálním životě." Rozpačitě odpověděla. Řekla, že jsem hezký... Já jí tak moc miluju... Znělo mi v hlavě.
„Děkuji... Myslel jsem, že se ti nelíbím. Mimochodem, ty jsi taky moc hezká." Pochvalil jsem jí. Vřele se usmála a já se potápěl v jejích očích. Viděl jsem v nich moře, oblohu, diamanty a tisíce jiných modrých věcí. I tu nádhernou galaxii jsem v nich viděl. Najednou se ke mě přiblížila a já zase k ní. Prohrábla mi vlasy a usmála se. Já dal svojí hlavu k té její blíž, chtěl jsem jí políbit. Ona mně ale předběhla. Její krásné, sladké rty se spojili s těmi mými. Byla to ta nejlepší, nejkrásnější, nejúžašnější chvilka v mém životě. Byl jsem odhodlaný jí to říct. A taky jsem to udělal.
„Beruško, musím ti to říct! Já tě miluju a chci s tebou zůstat po celý můj život." Obejmul jsem jí.
„Na tuhle chvíli jsem čekala tak dlouho." Tekli jí slzy. Proto jsem byl kvůli ní celý mokrý.
„Já už budu muset jít, přeci jen je za hodinu škola. Setkáme se večer u Eiffelovky. Zatím se měj krásně, My Lady." Políbil jsem jí ruku a běžel domů. Nathalie už klepala na mé dveře, abych už vstal. Rychle jsem jí odpověděl a věnoval se ranní hygieně. Potom jsem se nasnídal a jel do školy.
Vysednu z auta a všechny holky na mě čumí. Bohužel zamilovaně. Snažil jsem se to ignorovat, jen u Alyi jsem se zastavil.
„Ahoj Alyo, nevíš, kde je Nino a Marinette? Všiml jsem si, že tu býváš vždycky okolo těch prvních, tak proto se tě ptám." Dívala se na mě strašně nervózně. Naštěstí za chvíli doběhl Nino a tak mi nemusela Alya odpovídat. Šli jsme spolu do třídy a já mu vysvětlil ten projekt. Se Sabrinou si sedli do poslední lavice a já si sedl zpátky do první lavice k Marinette.
„Ahoj Marinette, máš nějaké šitíčko nebo něco takového?" Marinette se bouchla do obličeje.
„Potřebujeme na to šicí stroj." Zasmála se a já potom tedy taky.
„A co teda budeme celý den dělat?" Zeptal jsem se. Ona se zamyslela, najednou však zvonilo a přišla učitelka. Oba jsme se postavili a pak si zase sedli.
„Adriene? Co kdybychom se domluvili s učitelkou na tom, že bychom si to šli dělat ke mě domů? Nešel bys to domluvit ty?" Usmála se a já tedy šel. Učitelka svolila a tak jsme se sbalili a šli k Marinette.

Sice jsem říkala, že si budu kapitoli setřit, ale podle vašich hvězdiček a komentářů jsem usoudila, že se vám má kniha zalíbila. Zítra díl určitě vydám 😊☺

🐱Nell🐞