Sorry Alya...[DOKONČENO]

Co si to dovolujete?!

°Nino°

Jen si tak čekám na Adriena a najednou do mě někdo narazí. A hele, Alya...
„Ahoj-..." Ani nestačím říct její jméno a ona uteče. Co jí zase je?! I tak se k ní rozběhnu.
„Co se stalo?" Řeknu udychaně, když jí doběhnu. Páni, jak to ta Marinette s Adrienem dělají? Kdybych musel běhat po střechách tak rychle jako oni, radši bych z té střechy spadnul. (Až dostaneš želví mirákulum, budu se smát 😂😂)
„Proč tě to zajímá? Není to tvoje věc!" Štěkne po mě a sedne si na zem. Ta má zase náladu teda...
„Protože tě mám rád... Protože tě miluju a nechci, aby ti někdo ubližoval!" Sedl jsem si k ní a neustále jí pozoroval. A ona zase neustále pozorovala mě. Setřel jsem její slzy a pohladil jí po tváři. Neudržel jsem se a začal jí líbat. Kolem nás nikdo nebyl, jen já a ona. Začal foukat vítr, to nám ale vůbec nevadilo.
„Nino, Adriene!" Začal někdo volat mé i Adrienovo jméno. Rozloučil jsem se a šel pro Adriena. Ach jo, zrovna v tak krásnou chvíli...

°Marinette°

S papírama v ruce od učitelky jsem došla do místnosti. Holky tam jen seděli a dělali si copánky. To už to mají zametené nebo mě neposlechli?
„Vy už jste tady zametli? Vy jste ale rychlé." Pochválím je. Pak se ale podívám na zem. Ne, nejsou moc rychlé! „Proč jste mě neposlechli? Myslela jsem, že to bude za chvíli hotové, ale s váma to bude tak za rok." Hodila jsem papíri na stůl, vzala si koště a začala zametat. Myslím, že to tady všechno odpracuju já! Docela jsem se divila, že ani ta Rose mi nepomůže. Všichni říkají, jak je obětavá a milá, přitom mi stejně nepomůže! Kdyby ty holky věděli, kdo jsem, bylo by to tady i vyzdobené.
Najednou někdo vrazil do dveří. Samozřejmě, že Alya. Bylo vidět, že brečela, kvůli tomu se k ní Rose a Juleka okamžitě nachomýtli. Ikdyby byla smrtelně nakažlivá, i tak by k ní okamžitě šli. To je fakt nespravedlnost! Celou dobu jsem tam musela poslouchat věty typu: Co se stalo? Proč pláčeš? Chceš něco na pití? Pojď mě obejmout...
Když jsem ale zaslechla "To ti zase udělala ta blbá Marinette?" Okamžitě jsem odhodila koště a šla k nim.
„Co si to dovolujete?! Já vůbec nic neudělala! Kdyby jste tady pomlouvali Chloé, nic neřeknu, ale proč mě?!?! Nic o mě a Adrienovi nevíte, tak radši nic neříkejte!" Křiknu po nich. Zamířím ke dveřím a potom uteču do chatky. Tam se rozbrečím. Tak moc mě trápí, co si o mě myslí... Ale na tom už nikomu nezáleží.

°Adrien°

Když pro mě zašel Nino, šli jsme za člověkem, který křičel naše jména. Samozřejmě, že nás volal Nathanael. Nevypadal zrovna moc nadšeně, spíš naštvaně. Ajaj, tohle nebude dobrý.
„Co si to k Marinette dovoluješ?!?!" Shodil mě na zem. Okamžitě jsem se zvedl a chtěl mu dát pořádně do té jeho držky, ale Nino mě zastavil. Nevěděl jsem, že o tom ví Nathanael až teď.
„Vybrala si mě, tak se s tím smiř!" Chytl jsem ho za tričko a pohodil na zem. Pak jsem beze slova odešel i s Ninem zpátky. Možná, že se někdo může divit, jak jsem se zachoval. Já sám se sobě nedivím. Nemůže mi nadávat za to, že s ní nebyl dřív.
„Je to blb Adriene. Nelam si s ním hlavu." Povzbudí mě Nino. Vlastně má pravdu... Když dojdeme do sálu, pořád nikdo nic nedělá. Všichni kromě Chloé a Sabriny jsou obklopeny kolem Alyi, Marinette tu však vůbec není.
„Kde je Marinette?!" Křiknu, aby mě slyšeli a ony se otočí. Nic neřeknou a zase se věnují Alyi. To je teda den!

Zdá se mi to, nebo tu jen všichni brečí? 😂😐 A... Tohle je předpředposlední díl 😢😢

🐱Nell🐞