Sorry Alya...[DOKONČENO]

Adriene, vyklop to!

°Marinette°

Kde se ta Alya tak dlouho toulá?!? Hmm...
„Alyo?!? Alyo!!" Křičím po areálu tábora. Nikdo se ale neozve zpátky. Co se jí tak mohlo stát? Jdu obejít chatky.
Zaklepu na poslední chatku, tu Adrienovu.
„Je otevřeno." Řekne někdo. Z hlasu poznám Kima. Vstoupím do místnosti a uvidím kluky jen ve spodkách, dokonce i Adriena!?! Kluci mě jenom udiveně hypnotyzují. Adrien se zvedne ze své postele a jde ke mě.
„Jaká milá návštěva." Zavře dveře a chce mi dát pusu. Naštěstí ho rychle odstrčím.
„Kde je Alya? Kvůli tomu jsem přišla." Řeknu a ještě jednou se rozhlížím.
„To nevím." Prohlíží si Adrien své nehty jako nějaká primadona a u toho si začne pískat. Něco mi říká, že to moc ale moc dobře ví...
„Adriene, vyklop to! Potřebuju jí najít! A prosím, na to pátrání se obleč, dík." Pošlu ho zpátky do chatky a čekám na něho. Za asi 10 minut se otevřou dveře s vyparáděným Adrienem. On se snad i navoněl?!?
„Tak co, líbím?" Laškovně na mě mrkne a já si jen vzdychnu.
„A vůbec, kde máš Nina. Uvnitř jsem ho neviděla..." Zamyslím se.
„Třeba je se svou velkou láskou jménem Alya..." Udivím se. Nino miluje Alyu?!?
„Počkat... Co?! Nino miluje Alyu?!?" Pořád mám udivený výraz. Třeba jsou spolu ale... Alya miluje Adriena, proč by byla s Ninem?!
„To nevíš? Miluje jí od té doby, co jí poznal. Něco jako ty a já... Taky ses do mě zamilovala, co jsi mě prvně viděla." Egoista jeden. Dneska je jakýsi jiný...
„Nějak ti narostlo ego, fousku." Pinknu ho do nosu a dál usilovně hledám Alyu, teď už i Nina.
„Hahaha, to mělo být vtipný? Měla by ses učit od mistra, jako jsem já." Usmíval se jak měsíček. To už jsem ignorovala. Najednou jsem uviděla Nina. Brečel u nějakého stromu. Okamžitě jsem se k němu rozběhla a se mnou i Adrien. Hmm... Třeba to začíná brát vážně.
„Nino?! Co se stalo?" Řekněme naráz s Adrienem a sedneme si k Ninovi. Já ho přátelský hladím po zádech a Adrien... Ten jen nahlíží a nic nedělá.
„Ona... Alya." Nedokáže přes brekot nic říct. Najednou si vzpomenu na Alyu. Musím jí najít!
„Adriene, postarej se o Nina, já zatím najdu Alyu." Rozkázala jsem a běžela se podívat po Alyi. Za pár minut jsem jí našla v nějaké stodole, nebo v čem.
„Alyo, celou dobu jsem tě hledala! Co se stalo?" Kleknu si k ní. Ruky má na obličeji a nic neříká. Obejmu jí a utěšuju.
„Já jsem Nina odmítla, nechci přece zradit Adriena..." Řekla a brečela dál. Hladila jsem jí po vlasech a nic neříkala, je mi jí líto. A Nina vlastně taky, teď i Adriena... Milostný čtverec, jako z nějakého filmu.
„To je v pořádku Alyo. On to musí pochopit. A pokud s ním nechceš mluvit, zařídím to." Řekla jsem jí pro podporu. Co teď sakra mám dělat?! Buď můžu Alyu někam zamknout nebo... Ach jo, do čeho se to zas motám?!
„Díky, ale já to zvládnu. Chci, abychom byli přátelé." Konečně se Alya usmála.
„A-Alyo, nechci ti brát iluze ale... Nemůžeš se přátelil s někým, koho miluješ." Zrovna já mám co říkat (jsme na tom stejně, Marinette 😂😂).  Nemůžu se přeci přátelit s Adrienem. Ikdyž, kdo říkal, že je náš vztah čistě přátelský?!

Tak a tady to useknu. Poslední dobou mě psaní téhle knížky nějak baví a nebo se nudím. Jak jste si mohli všimnout každý den vychází kapitola, dneska dokonce tři. No... Zdá se mi to, nebo bude téhle knížky za chvíli konec? 😟

🐱Nell🐞