Sorry Alya...[DOKONČENO]

Už se sakra neptej!!!

°Adrien°

Jak jsem očekával, holky Marinette moc dobře nevzali k sobě... Naštěstí budeme jen dodělávat Dj stolek, jinak už hudbu máme nachystanou. A jelikož musí být  Dj stolek v místnosti, kde se bude tančit, budu s Marinette a statečně jí obráním před holkami.
Když jsme došli do té místnosti, viděl jsem holky, jak sedí a nic nedělají. Nebyla tam Marinette a ani Alya... Divné
„Kam zmizela Alya s Marinette? A proč jste ještě nezačali?" Zeptal jsem se holek. Ty mě jen sprostě ignorovali. Tak to je fakt drzost! Chloé si ke mě stoupla a dala své ruce na mé ramena. „Nestačím ti já, Adrienku?" Řekla tím svým výrazně ošklivým hlasem. Její ruce jsem odstranil a šel je hledat. Kde jen mohou být?!? 

°Marinette°

Po tom "incidentu" s Alyou jsem stála na místě a nic nedělala. Asi jsem čekala na to, že mě někdo bude hledat nebo že Alya znovu přijde a omluví se mi. Pche, to asi těžko.
„Marinette!!" Uslyším za sebou. Otočím se. Uvidím běžícího Adriena podivně na mě zírajícího. „Ty pláčeš?" Zeptá se. Já brečím?!? Jak to, že jsem nic nezaznamenala?!? Slzy, o kterých vůbec nevím si utřu a usměju se. „Kde je Alya? Co se zase stalo?" Furt se ptá. Už mi to jeho ptaní na všechno leze na nervy...
„Někam běžela." Říkám, jakobych nic nevěděla. Přitom si moc dobře dokážu vybavit, kam běžela... Možná je to tím, že na mě Alya zírá z okna. Ale co, pokud jí hledat chce, ať si jí najde.
„Ty jsi naštvaná?" Už zase se zeptá. Tak teď už to těma otázkama přehnal.
„Už se sakra neptej!!!" Řeknu naštvaně a uklidním se. Adrien jen prohodí rameny a běží zřejmě za Alyou. A teď jen jít za učitelkou!

°Alya°

Rychle jsem běžela do chatky. Sedla jsem si na Marinettinu  bývalou postel a tiše brečela. Měla jsem výhled na stojící Marinette. Pak k ní přiběhl Adrien a začal s ní mluvit. V tom jsem se zase rozbrečela a přestala Marinette a Adriena vnímat. Najednou ucítím ruce na mém rameni. Otevřu oči a uvidím Adriena. Co ten tady dělá?
„C-Co tady hledáš? Teda nemáš? Teda... C-Co tu děláš?" (To koktání už mi chybělo 😂😂).  Zakoktám a plácnu se do čela. Podíval se na mě trochu udiveně, pak svůj udivený obličej schodil jako stromy listí na podzim a nasadil místo něj úsměv.
„Promiň, připadá mi tvé koktání vtipné a vlastně i tak trochu zbytečné... Teda, pokud mě pořád to... Však ty víš co." Poškrábe se na hřbetě ruky. Tahle konverzace, která před chvílí začala, se mi moc nelíbí.
„P-Pořád tě to... To." Povzdechla jsem si. Proč jsem mu to jen řekla? Pokud bude stejný jak Marinette, bude se mi všude vysmívat a tak dále...
„Víš, Nina nikdo nepodplatil... Říkal mi, že jsi krásná a roztomilá a že se do tebe zamiloval snad před měsícem. Nino tě má moc rád a ty si zasloužíš někoho, jako je on... Marinette nechtěla, abys to věděla, to já jsem se do ní zamiloval a to já tohle všechno zavinil. Můžeš mě, Ninovi i Marinette odpustit?" Zeptá se a položí svou ruku na mou. Jen vykulím oči a nic neříkám. Určitě jsem červená až u nohou! Adrien zřejmě pochopí, proč jsem tak nervózní a mlčím, proto dá svou ruku radši pryč.
„J-Já... Nemůžu. Prostě tomu nevěřím a nikdy ani nebudu!" Řeknu a rozběhnu se pryč z chatky. Tam do někoho narazím...

Že uhodnete, do koho narazí? No určitě uhodnete. A mimochodem, tohle je předpředpředposlední kapitola 😀👍

🐱Nell🐞