Láska na druhý pohled

7. Část

Tělo v mém náručí pomalu těžklo. Rei usnul. Ani se nedivím. Po tom všem, co se dnes stalo bude spánek ta nejlepší možnost. Chvíli jsem váhal, zda ho mám položit do mé postele, nebo ho donést do té jeho. Rozhodla ve mně únava, která se mi rozlila po těle při pomyšlení na dlouhou chodbu vedoucí k Reiovu pokoji. Opatrně jsem s ním přešel k posteli a položil ho do měkkých, teplých peřin. "Oyasumi." Zašeptal jsem mu do ouška a sám jsem se položil do křesla v rohu místnosti, nedbaje na své mokré a pokrčené oblečení.

Vzbudil jsem se ještě za tmy. Můj pohled padl téměř okamžitě na červeně svítící budík, který ukazoval čas 04:30. A až poté jsem si uvědomil, že to není můj budík. Tohle není má postel. Tohle není můj pokoj. A tamto v křesle není můj Shougo.. Shougo?!? Probůh, to už jsem zase usnul u něj? Přemíra alkoholu si vybrala svou daň v podobě bolesti hlavy a špatné koordinaci těla. Velmi opatrně jsem se tedy vypotácel z postele a jelikož mi bylo jasné, že v tomhle stavu Shouga neunesu, alespoň jsem jej přikryl dekou. Potichu jsem opustil zpěvákův pokoj.

Dům byl prázdný a já si mohl konečně oddechnout. Když Shougo odcházel do školy, vzal s sebou i mého roztomilého Izumiho. Jen mě mrzí, že jsme spolu ani neměli šanci mluvit, protože jsem byl příliš zaneprázdněn úklidem před příjezdem zbylých dvou členů rodiny Sena.

___________________

Z mého poklidného vyřizování papírů mne vyrušilo zašramocení klíčů v zámku a rozjařený hlas určité dámy... "Reii? Jsme doma!" Ozval se hlas Nagisy, matky Shouga a Izumiho. "A-ano, chviličku prosím!" Křikl jsem zpátky, naposled zkontroloval svůj vzhled v zrcadle, únava a pozůstatky opice stále podepsané na mé tváři a vydal jsem se je přivítat.

Zatímco se mě Nagisa pokoušela umačkat svým poprsím, Seiya Sena se jen něžně usmál a poplácal mne po rameni.

"Máme skvělé zprávy z Londýna!" Ale tyto slova nenásledovalo nic skvělého.. K mému překvapení to ve mě vyvolalo smutek a zklamání.

"Domluvili jsme se s ředitelem jedné prestižní umělecké školy v Londýně, že hned po prázdninách Shougo nastoupí do nové školy! Není to úžasné? Je tam tolik sexy kluků!" Rozplývala se dál, zatímco se odstín mé tváře pomalu měnil na úplně bílou.

"A-a-ale není to příliš brzy? Je mu pouhých patnáct!" Snažil jsem se správně vysvětlit své pocity.

"Ehh? Ale proč? Je to pro něj skvělá příležitost!" Hájila se dál Nagisa, naštěstí hlava rodiny Sena, Seiya zasáhl včas. "Dráha, musíme dát taky prostor Shougovi a jeho názoru. Nemusí nutně souhlasit s naším návrhem." Otočil svůj vševedoucí pohled ke mně a mrkl. Na chvíli se mi ulevilo. Ovšem jen do té doby, než se vrátí Shougo a jeho pohled na věc.