Láska na druhý pohled

9. Část

Byl jsem rozhozený... Ne, já byl mnohem víc než jen to. Tak moc mě štvalo, že nemohu nijak ovlivnit Shougovu volbu. Můj pohled padl k telefonu pohozeném na povlečení mé postele.

,,Mohl bych někomu zavolat." Napadlo mne a v hlavě se mi již formuloval plán, jak na celý den vypadnout z domu a alespoň na chvíli zapomenout.

_______________________

Ráno jsem vstal, oblékl si jednoduché černé jeany a k tomu si oblékl bílé tričko doprovázené ještě koženou bundou. Chtěl jsem vyrazit již v devět hodin ráno, abych nemusel nikomu vysvětlovat kam jdu.

V kapse mi zavibroval hovor, který jsem zvedl až po dvaceti sekundách poslouchání svého vyzvánění. ,,Ano?"

,,Reiiii? Platí dnes ta schůzka? Stavila bych se pro tebe za chvilku autem."

,,Oh, Yukiji, samozřejmě, že ta schůzka dnes platí, takže s tebou počítám."

,,Skvělé!"

To byla její poslední věta, než zavěsila. A kdo Yukiji vlastně je? Má dlouholetá kamarádka, která je bohužel velmi snadno čitelná. Vím, že jsem celkem velký objekt jejího zájmu, ale její city nesdílím. Na ženy jsem jen ze 30%.

Uslyšel jsem zatroubení, vycházející z venčí. Nemusel jsem se jít ani podívat, abych věděl, že je to ona. Popadl jsem peněženku a s menšími výčitkami vyrazil na naše "rande."

Z klidného spánku mě vyrušilo hlasité zatroubení auta. Nevrle jsem vstal a podíval se ven z okna, abych zjistil, kdo je takový magor, že vstává v devět hodin ráno. Ještě rozespalýma očima jsem zahlédl postavu ženy vystupující z červeného BMW. Myslel jsem si, že ona bude nejspíš nějaký fanoušek, který byl moc šťouravý a našla si, kde bydlíme, jenže moji teorii mi vyvrátil Rei, který vyšel z našeho domu v celku elegantním oblečení a s tou ženou se objal a nastoupil k ní do auta. Otevřel jsem okno, abych slyšel, co si povídají, ale jediné co jsem zaslechl bylo jméno nějaké restaurace. Vystřelil jsem z pokoje nehledě na to, že mám pouze tričko a spodní prádlo.

"Oni-san? Kam jdeš? A proč máš jenom trenky?" Přede mnou se objevil ten nejroztomilejší člověk na zemi. Jenže bohužel jsem na něj teď neměl čas, takže jsem se k němu zohnul a dal mu pusu na čelo.

"Izumi poslouchej. Tvůj oni-san má teď důležitou práci, takže nesmíš nic říct mamince ani tatínkovi. Rozumíš?" Izumi jen roztomile přikývl a rozběhl se do kuchyně.

"A nezapomeň si vzít kalhoty!" Ozvalo se, ještě než se dveře od kuchyně zavřely. Malinko jsem zčervenal a rychle si vyběhl pro nějaké oblečení, abych nevypadal jako úchyl na skůtru.

------------------------------------

Do GPS-ky jsem zadal název té restaurace, protože mezitím, co jsem se oblékal, už Rei s tou ženou odjeli a nasedl jsem na svůj skůtr. Bylo mi předem jasné, že už je nedoženu, protože tenhle stroj nepojede víc jak 50 km/h, takže jsem se musel spolehnout pouze na navigaci. Projížděl jsem různými postranními uličkami, abych se zbytečně moc nezdržoval v zácpách, než jsem konečně dorazil na určené místo. Už od pohledu to byla luxusní restaurace. "Schoval" jsem se tedy za roh a čekal, než ti dva vyjdou.