Láska na druhý pohled

2. Část

Probral jsem se na Reiových zádech. Nechtěl jsem na sebe upozorňovat, protože se mi nechtělo jít po svých a taky jsem měl odsud dobrý výhled na Reiův zadeček. Měl jsem na něj hroznou chuť. Pokusil jsem se sesunout kousek níž, aniž by si toho Rei všiml. Po chvilce se mi to opravdu povedlo a ja se s chutí zakousl do jeho levé půlky. "Aah!" Rei ze sebe vydal nečekaný zvuk. Zasténal a pustil mě, takže jsem spadl přímo na obličej. "Iteee..." Mnul jsem si svoji bolavou tvář a přitom pomalu zvedal svůj zrak k Reiovi. " Proč si mě sakra kousl!" Já jsem však na jeho otázku nemohl odpovědět. Zaujala mě totiž jeho tvář. "Haloo! Země volá Shouga!" Jako z dálky jsem slyšel ten známý hlas. Jediné, co jsem ze sebe dokázal vysoukat, bylo... "T... ty nemáš brýle!"

Můj vztek zahaloval stín stydlivosti, když Shougo poukázal na mou tvář bez brýlí. Ale co bylo víc zahanbující byl fakt, že mě to kousnutí do zadku vzrušovalo a navíc! Zasténal jsem... Ne, že by se mi postavil jen po nějakém kousnutí, ale už teď jsem cítil jemné svědění v podbřišku a to neohlašovalo nic dobrého pro mne. Obrátil jsem se na podpatku s pokusem o vklouznutí dovnitř domu Sena bez problémů. Ale Shougo je problém sám o sobě, hlavně když mi teď odhodlaně zastoupil cestu. S jen těžce ovládnutým vztekem jsem procedil mezi zuby: "Ustup děcko!"

Chystal se odejít, ale to jsem nemohl dovolit. Ne teď, když se mi naskytla příležitost kouknout se na jeho roztomilou tvářičku bez brýlí. Jen mu nasadit paruku, trochu nalíčit a obléct mu šaty a byl by prvotřídní gejša. Svým tělem jsem mu zastoupil cestu a jeho tvář chytil do svých dlaní. Přiblížil jsem svůj obličej blíž, abych si mohl zblízka prohlédnout jeho dokonalé rysy tváře. Rei se pomalu ale jistě začal červenat...... on se červená! Ten Rei se červená? "Rei?...... nejsi nemocný?" "Haa? Proč bych měl?" "No... vypadáš jak rajče."

"Tsch.." Jak se ho jen zbavit? Byl jsem celkem bezradný. Až mě napadla jediná věc. Chytil jsem Shouga za bradu, ale ještě před tím, jsem si užíval jeho překvapený lehce roztomilý výraz. Ale jen trošičku roztomilý! A pak jsem se konečně naklonil k jeho rtům.

Tak tohle bych do Reie nečekal. Jeho rty byly jen kousíček od těch mých a přímo si říkaly o polibek. Nakonec Rei vyplnil i ten maličký prostor a polibil mě. Ale ne na rty, nýbrž na bradu. " A teď, když dovolíš..." Pronesl v klidu Rei a se samolibým úsměvem a výraznou červení mě obešel a zmizel ve dveřích našeho domu. Ještě chvíli jsem tam jen tak stál a koukal do tmy, než mi pořádně došlo, co se to vlastně stalo. "Eh? Eeeeeee!"

Musel jsem se nyní jakkoli vyhnout Shougovi. A taky si sehnat nové brýle. Jenže jelikož bydlím nějaký kus odsud, všechny brýle si nechávám u sebe. To byl problém. Vklouzl jsem raději do koupelny, abych ze sebe všechno co se dnes stalo smyl.

Po krátké koupeli jsem si šel sednout do obýváku. Byl čas, abych si srovnal vše v hlavě. Proč na mne Shougo reaguje takhle? No, asi bych to neměl brát nijak vážně. Po takovémhle napadení by asi všichni byli vyvedení z míry. To mi připomíná, že bych se měl podívat na Shougovy rány. S ještě vlhkými vlasy jsem našel blonďáčka zalezlého v jeho pokoji, jak objímá polštář. "S-Shougo? Přišel jsem ti ošetřit rány." Myslím, že na něj všechny ty události dolehly až teď. Sedl jsem si na okraj postele, když jsem zpozoroval jeho slzy. "SHOUGO! Jsi v pořádku? Nezneužili tě nijak, že ne?!" On jen zavrtěl hlavou a pak se pomalu posadil. Kromě červeného otisku po pěsti na tváři a stop po slzách vypadal v pořádku. "Rei? Nebudeš se na mě teď zlobit?"
"Eh? N-ne nebudu."
Shougo se naklonil ke mně, ale místo aby mě políbil jak jsem očekával, pevně mě obejmul kolem krku. Cítil jsem, jak mi na krk dopadaly malé krůpěje slz. Celý se třásl jako mokré stěně. Nakonec jsem mu objetí vrátil a jemně omotal své ruce kolem něj. Věděl jsem, že to co dělám není správné, ale nedokázal jsem ho v těchhle situacích odmítnout. Tak jsem tam dal seděl a pevně ho vinul k sobě.