IRREPLACEABLE |book 1.| «cz»✔

-19-

Stála jsem uprostřed prázdna, a nikdo tam nebyl. Slyšela jsem jen své kroky, jejichž zvuk se rozléhal široko daleko. ,,Halo?" Zakřičela jsem do prázdna. Bylo ticho, a okolo mě se začaly zobrazovat vzpomínky s mojí rodinou.

Prudce jsem se zvedla z postele, s šla do kuchyně. Nevím co to bylo za sen, ale  rozhodně to nepatřilo do reality. Do skleničky jsem si nalila džus, a sedla si na židli.

,,Zoe?" zeptal  se dívčí hlas. 

,,Ano?" odpověděla jsem

,,Jsi to ty?"

,,Ne duch Bello" zasmála jsem se

Přemýšlela jsem. O všem. O mě a Camovi, o Belle a Jayovi a hlavně o včerejšku. Vždycky jsem si přála to že kdybych měla přijít o panenství, mělo by to být s někým koho doopravdy miluju. Proč jsem si tak naivně myslela že je Alex moje životní láska. Šlo mu jen o jedno, a tím bylo najít si holku která je panna, zbavit jí čistoty a potom ji odkopnout. Naštěstí u mě se mu to nepovedlo.

Seděla jsem na pohovce, a četla si svojí oblíbenou knížku. Ano, i lidi jako já čtou knihy. Moc lidí to o mě neví, ale miluju knihy. Někdo mi položil ruku na rameno, a následně políbil na tvář.

,,Dobré ráno princezno." usmál se na mě Cam. 

,,Dobré." úsměv jsem mu opětovala

,,Nečti pořád, bude tě bolet hlava." dloubla do mě loktem Bella. Jen jsem nad tím mávla rukou a šla do naší ložnice

*Cameron*

,,Co jí je?" zeptala se mě Bella

,,Nevím, včera jsme večer..." odmlčel jsem se ,,Koukali na film, a potom šli spát" řekl jsem nejistě.

Doopravdy nevím co se Zoe je. Je toho na ní teď hodně, a klidný život může vést i bez toho aby se  o ní pořád někdo staral. Je dost stará na to aby to zvládla sama. Je jedna z mála lidí kterým opravdu důvěřuju, a nechci o ní přijít jen kvůli tomu že se budu pořád zajímat o to co jí je. Jasně je to moje holka, ale má i svůj osobní život. Z mého přemýšlení mě vyrušily dveře, které se otevřely. Byla v nich Zoe. Sedla si vedle mě, a koukala na televizi. 

Messenger

Cameron: Zlato? Je ti něco?

Zoe: Ne není. Jen jsem přemýšlela.

*Zoe*

Vypnula jsem mobil, a zadívala se na Camerona. Sledovala jsem jeho pravidelné pohyby.

,,Co je?" zasmál se. 

,,Nic.. Jen máš krásný oči" plácla jsem, a on mě políbil do vlasů.

,,Co podnikneme děcka?" zeptala se Bella na zádech Jaydena

,,Já bych zašla na pláž co vy?" zeptala jsem se

,,Já bych asi nikam nešel. Koukněte jak tam prší" ukázal Cameron k oknu, a všichni otočily hlavy

A opravdu. Hrozně moc tam pršelo. Máme tu být ještě skoro týden, a zrovna na tyhle dny hlásí bouřky a déšť.

,,Je 11:30 čas oběda" hlásil nenažraný Jay. On má hlad pořád. Kdykoliv jsme někde pryč má hlad.

,,Neobjednáme si pizzu? V tomhle dešti se mi nikam nechce." ukázala na okno Bella a podívala se na Jaydena.

Všichni jsme kývli, bylo mi to celkem jedno. Dneska jsem se necítil na to někam chodit, a už vůbec ne na oběd do restaurace. 

,,Lidi jdu zavolat mamce." řekla jsem s klidem, a s mobilem v ruce odešla do naší ložnice

*Cameron*

Zoe odešla do ložnice. Šla zavolat mamce. Hned jak Zoe zabouchla dveře Bella se rozběhla ke dveřím a odposlouchávala. Sice je to moje holka, ale tenhle rozhovor mě taky celkem zajímal

,,Ahoj mami, co je nového? .... Co?.... Nemohla jsi mi to říct hned? .... No tak to určitě. Jsi moje matka, a tajíš to přede mnou 3 měsíce? .... Jenže na to já ti kašlu. Teď mi ještě řekni že pro mě máš další radostnou novinku..... Na to zapomeň nikam nejdu. Vyřešíme to až přijedu, teď na to nemám náladu." dořekla svá poslední slova, a všichni odběhly od dveří které se následně rozletěly.

*Zoe*

 Zoe: Ahoj mami co je nového?

Máma: Ahoj Zoe je fajn, chtěla bych ti něco říct...

Zoe: Co?

Máma: Mám nějakou tu dobu přítele, a prostě omlouvám se že jsem ti to neřekla dřív. Asi zhruba 3 měsíce.

Zoe: Nemohla jsi mi to říct hned?

Máma:Já nemohla jsem, pořád jsem doufala že se to s tátou vyřeší, a nechtěla jsem tě tím zatěžovat.

Zoe: Jsi moje matka a tajíš to přede mnou 3 měsíce?

Máma:Omlouvám se, je mi to moc líto měla jsem ti to říct dřív. Má syna, mohli by jste si rozumět je zhruba stejně starý jako ty.

Zoe:Jenže na to já ti kašlu. Teď mi ještě řekni že pro mě máš další radostnou novinku...

Máma:Možná se budeme stěhovat, nebo oni k nám.

Zoe:Na to zapomeň nikam nejdu. Vyřešíme to až přijedu, teď a to nemám náladu 

Ať zapomene. Nikam se za žádnou cenu stěhovat nebudu. Mám tu Camerona, Bellu a Jaye. Půl roku se mi ani slovem nezmínila o ničem z toho co se odehrálo v našem rozhovoru, a najednou na mě vybalí milion věcí ohledně stěhování, přítele a ještě jeho syna. Nesnáším ji.

Vzala jsem si mojí nouzovou krabičku cigaret, nasadila kapucu a vyšla ven z pokoje. Rychlím krokem jsem šla do předsíně abych se vyhnula pohledům těch tří. Obula jsem si moje kotníkové conversky, a vyšla ven. Sedla jsem si na schody před hotelem, kde na mě nepršelo. Vytáhla jsem z kapsy cigarety a jednu si zapálila. Uklidňovalo mě to, a navíc kouřím jen příležitostně.

Když jsem skoro dokouřila, otevřely se dveře kde byl Cameron. Díval se na mě.

,,Princezno tohle ti nesluší." otřel mi slzy z tváří a odhodil nedokouřenou cigaretu.

Vyšla jsem na déšť. Nebyl to déšť ale "slejvák" obrovské kapky vody mě během pár minut úplně zmáčely. Pohled jsem upřela na svoje conversky, a nechala si dál padat kapky vody na tělo.

,,Hele jsi v pohodě?" zeptal Cam, který mi nadzvedl hlavu. NA to jsem jen záporně kývla

,,Moje máma má 3 měsíce přítele, a řekla mi to teď. Možná se budeme stěhovat, a možná oni k nám. Proto jsem na ní naštvaná, a nechci s ní mít nic společnýho." spustila jsem 

,,Ale no tak. Pojď dovnitř nebo mi nastydneš." políbil mě na rty, a společně jsme došli na pokoj

***

,,Neboj spolu to zvládneme." řekl Cam

,,Přemýšlel jsi někdy nad stěhováním. Jako jenom ty a já." zeptala jsem se

,,Jednou. Jen mě to tak napadlo, že by bylo hezký najít si nějaký byt ve Vegas, a tam spolu žít nebo ne?"

,,Jasně že jo." usmála jsem se

,,Dobrou noc." řekla jsem

,,Dobrou noc princezno." odpověděl Cam a přitáhl si mě blíž k sobě

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
♥
Hello. 

Jsem tady zase a s novým dílem. Posledních asi 5 týdnů jsem každou sobotu něco měla, a tak mi nezbyl čas na psaní. Řekla jsem si že nebudu mít určeno kdy co budu psát, ale budu to psát podle času. Teď je skoro konec školního roku, tak bych přes prázdniny mohla psát ráno nebo po večerech, ale určitě o mě ještě uslyšíte.

Natt