Říkají mi Oheň

♣NIKDO♣

„Nezůstal vevnitř někdo?!"

Pomalinku se probouzím. Oheň neustal, naopak zesílil a nyní pohltil snad celou školu. Kde ti hasiči vězí! Kdybych byla normální člověk, asi bych už nebyla. Nedokážu uvěřit, že můj vlastní otec s pomocí rodičů ostatních živlů mě takhle přizabil.

„Dva chybí! Je tam někdo?! Potřebujeme pomoct!" učitelce venku se zlomil hlas. Všechen zvuk křiku spolužáků je pod oparem plamenů. Tuto scénu už jsem taky párkrát zažila. Dveře do třídy se otevřou. „Tady jseš," Zack ke mně celý obalený od kamenů dodupe. Sehne se, aby na mě pořádně viděl. „Kdo tě takhle odrovnal?" Zasměje se i pod hliněnou maskou, z níž koukají dvě hnědé oči. „Musel být opravdu dobrý, protože ani Tristan tě nedokáže, lépe zmlátil."

Svým pohledem "ještě slovo a je po tobě" ho umlčím. „Byl tu otec." vydechnu a začnu se, jakoby se mi nic nestalo zvedat. Zack vstřebává informaci. Stále vstřebává. Pořád. „Byl. Tu. Hésfaistos. Můj. Otec. Chápeme?"

Vládce země vypadá, jak kdyby měl za chvilku vrátit obsah dnešního oběda. „Co tu dělal? Co chtěl?" jeho otázku nechám viset ve vzduchu. Obě ruce natáhnu do třídy a pomalu je nechávám klesat k tělu. Při klesání mých paží, klesají i plameny. Vyvolat oheň je hračka, ale uhasit ho... Učila jsem se to snad pět let. Při zhasínání se cítím unavená a slabá, přesně jako Ellnořiny vymačkané pomeranče („Ellnoro k čemu ti ty džusy jsou?" říkám jí. „Mary - jsou na krásu. Taky bych ti měla udělat. Tobě by pomohl minimálně sud tohodle." odpovídá pokaždé)

„Zacku od čeho máš iPhone. Zeptej se Siri," odseknu mu při dopadu na nejbližší židli, kterou nestihli mí ohniví miláčci spapat. „Hele mého inteligentního osobního asistenta a navigátora do toho nezatahuj." drží mobil v ruce, teprve teď si všimnu, že už sundal svůj kamenný štít. Šlehnu po něm plamenem. Ano i v napůl spálené škole se musíme navzájem pošťuchovat. „Tuhle dlouhou větu máš odkud?" zazubím se na naštvaného Šutráka.

„Wikipedie." zamumlá skoro neslyšně a vrátí černou krabičku do kapsy. Když se vzpamatuji, podívám se ven na udivenou žákyni prvního ročníku. Nikdo kromě ní tam není. Zack už si ji všiml také. „Noo tak na tohle se Siri zeptám." procedí. Sesune se pod černou lavici. ""ak co nejefektivněji namluvit holce, že holka, kterou viděla, neovládá plameny ani nic na ten způsob," oko mi začne tikat a já mám chuť mi jednu ohnivou vlepit. Plácnu si dlaní na čelo a zpod stolu se ozve: „FACEPALM!" děvče odběhne pryč.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

„ROSEMARY!!" Tristan do mého pokoje vtrhne s takovým množstvím agrese, jaká je u jogínů považována za nemožnou. „Uklidni se." nezaujatě se na zlostí rudého vládce vzduchu podívám, přitom si kývám hlavou do rytmu. Pak pokračuji v rudé lakování nehtů na levé ruce. Palec je hotový. „Jak tě napadlo. Ehrhrh. Vypálit školu! Už nevím po kolikátý!" plný bezmoci spustí ruce k tělu, když si všimne mých sluchátek v uších. Linkin park dohráli.

„Hel..."

„Tak zaprvé děvenko." přeruší mě a sluchátka mi odletí ven z okna. Modré oči se mi zbarví do barvy mého laku. „Nemysli si, že budeš jen tak vypalovat školy. Stalo se to někdy Ellnoře, vytopila snad ona někdy něco?" za mou ignoraci jeho otázky zaplatí můj lak. Letí za sluchátky. „Tos přehnal!"

Místo, abych mu něco udělala, nakvašeně odejdu ze svého pokoje do toho jeho. První co udělám je, že mu podpálím jeho polštář na meditaci. Kocour sotva stihne uskočit, když plyšová vymoženost vzplane. Tristan se na mě vrhne a už mám o monokl navíc. Pod pravým od táty a pod levým od kluka, co si na tátu hraje.

V bojové vřavě si nevšimneme Ellnory s Parkrem. „Můžete toho prosím nechat," ví, že nemá cenu křičet, a proto s hlasem šetří. „Jděte se rvát jinam," to už jsme oba dva v bublině, z které nám vykukuje pouze hlava. Bolestně zasténám, když voda prosákne mé oblečení, které tvoří, ještě školní uniforma. Ve vodní cele nás odhodí na chodbu. Jakmile za nimi zapadnou dveře, bublina praskne a všude se rozlije voda. „Byla tam tvoje matka." zavrčím na něj. Tristanova tvář zjemní. „Tak mluv Rose."

----------------------------------------------------------------------------------------------------

„Nevím, jestli je bezpečné do toho zatahovat i Parkera. Chápu, že je to tvůj přítel, ale..."

„Žádné ALE Zacku. Až nám Hésfaistos společně s ostatními řeknou - Koukejte si najít někoho schopného na zplození dítěte - tak budete koukat." Ellnora se pouze zamračí.

Při slovech zplození a dítě se otřesu. Nepřijmu skutečnost toho, že jednou nastoupíme do síně polobohů. Převezmeme jména po bozích a budeme vládnout. Zatímco nám tu budou vyrůstat naše děti, připraveny na naši smrt. Oni se na naši smrt budou těšit

„Ne," chladně odpovím ve svém teplém pokoji. „Zrušíme tradici. Já nepůjdu." všichni se na mě podívají, jak kdyby mě někdo umlátil kokosovým ořechem. Tristan zaskučí. „To si děláš srandu! Už se ta tradice drží déle, než lidstvo poznalo, že nějaký oheň je. Nikdo. Opakuji NIKDO, ji neporušil."

„Brouku. Vše je jednou poprvé." neznámý ženský hlas nás donutí se otočit čelem ke dveřím.

Byla bych ráda, kdyby toto vyslovil někdo normální. Škoda... FBI nám stojí ve dveřích do pokoje. Za nimi vyděšení nevlastní rodiče. Všichni bleskově vstaneme. „Co chcete?!" Tristan se instinktivně postaví před nás.

Nepotřebujeme odpověď a hned víme, co tu dělají a i to, co donutilo se jejich rezatou šéfku zazubit. „Tak živly. To jsme tu ještě neměli."