Když jsem přišla domů, vběhla jsem do kuchyně a tam stál vedle mamky nějaký PÁN a něco jí šeptal, nejdřív jsem se lekla ale pak jsem poznala, že je to asi můj budoucí nevlastní táta. Řekla jsem do vzduchu....
.............................................................
„Mami ! Potřebuju s tebou mluvit !" (Jmenuje se Esme)
„Hned zlatíčko, hned, běž zatím do obýváku. Už běžím."
„Mami, kdo byl vybrat peníze z mého účtu ?"
„To jsme byli my dva"-ozvalo se z kuchyně" (Jmenuje se asi Jean, jak jsem slyšela mámu)
.............................................................
V klidu jsem se zeptala proč a taky kdy mi to vrátí, řekli, že jsou na tom teď špatně a že á jim musím být oporou, tohle mě vytočilo, sami mi oporu nedělají, ale po mě jí chtějí ? PFFF to byla poslední kapka, řekla jsem si, že to změním, jednou pro vždy !
Šla jsem do pokoje, sáhla pro ntb a začala jsem shánět brigádu, ale všechny co byli, tak nebyly dostatečné pro mě a a můj budoucí zážitek ! Vylezla jsem z pokoje se vztekem, ale s novými myšlenkami. Takže co udělám ? Běhalo mi hlavou .... (peníze, koncert, škola, .....)
Přemýšlela jsem dopředu co dělat, ale nic nebylo dostatečné pro danou situaci. Tak jsem nejdřív šla vybrat zbytek financí a zavola svojí kamarádce Juliet. Zavolala jsem jí a poprosila jí o nocleh, souhlasila a přišla za mnou do města, začali jsme si povídat, o tom, jak to bude dál. Ona fandí BVB se mnou a možná proto si tak rozumíme, prošli jsme město a večer jak jsme se chystali k Jul domů tak mi řekla ať se raději ještě podívám na účet a změním si PIN. Přišli mi peníze od táty ! Přišlo tam 1. 200 což mi jemně pomohlo, ale stále je to málo, protože mám 4. 200 trochu mě mrzí, že musím sehnat někde peníze na svojí potravu a prostě na všechno, v noci jsme přišli k Jul a ještě mi řekla, ať si zítra sbalím své věci a že odjedeme do centra LA. Není to daleko, ale přece 24,6 km a vůbec to tam neznám a vše na vlastní pěst. Řekla jsem jí jen, že mám z toho strach, ale že jí věřím, protože se známe téměř od malička. Ráno jak jsme vztali, tak jsme hned sbalili její věci a šli jsme k nám, protože Jul vyrůstala s nevlastní babičkou a s tetou. Jak jsme došli k nám u nás nikdo nebyl, neváhala jsem a vzala jsem si svoje peníze, dala je do peněženky a sbalila jen ty nejdůležitější věci. (oblečení, notebook, peníze takže už 6.200, mobil, sluchátka, kreditku, občanku s pasem a nějaké jídlo, co bylo doma) S motýlky v břiše jsme vyrazili, nejdřív chytit autobus a pak se jen zorientovat, nebo poprosit o nasměrování. Za hodinu a zhruba půl jsme byli v centru, potřebovali jsme se co nejdříve kdekoliv ubytovat, protože i dost pršelo. Našli jsme na naše poměry celkem dobrý hotel a zaplatili jsme si na týden nocleh v jednom dvoulůžkovém pokoji. Zabydleli jsme se a šli si hodit sprchu, pak jsme se převlékly a vyrazili jsme do ulic. Našli jsme kavárnu, kde by chtěli dvě brigádnice, poprosili jsme servírku, aby nám zavolala šéfa a abychom to s ním probrali, jenže první pokus a smůla. Chtěl servírky starší 18ti let. Což vyhovovalo jen Jul... Mě je 16 a Jul 21, takže smůla, ale řekl, ať to zkusíme za rohem ve Starbucksu. Zašli jsme tam a poptali se, a neuvěříte, jaké jsme měli štěstí. Vzali nás ! Obě na stejném pracovišti, kousek od hotelu a ještě dost dobré peníze. Přišli jsme na hotel a šli hned spát, ráno hned na nové místo, takže nesmíme zklamat.
.............................................................
Ráno jsme vztali a hned do koupelny, úpravy, oblečení a tradáá.
Ve STARBUCKSU
Já
Ráno, jak jsme přišli nás šéf zaučoval, co jak účtovat a jak zacházet s určitými stroji. Začalo mě to i bavit, nevím jak Jul, ale vypadala spokojeně.
Jul
Začalo se mi tam i líbit, za ten plat, za obsluhu atd, dostávat denně výplatu o skoro 550 korunách je pro mě luxus. A navíc, teď prostě peníze s Ver potřebujeme.
.............................................................
Večer nás šéf pustil o něco dřív a vyplatil nám slíbené peníze. V hotelu jsme hned zaplatili ubytování na další víkend, myslím, že proběhlo vše tak jak mělo, ale zítra zase nanovo.
Ráno bylo úplně stejné, až na pár změn, odpoledne, jak jsme dostali peníze, tak jsme šli nakupovat oblečení a nějaké jídlo a doplňky. Zahlédli jsme přímo v centru, že koncert BVB je přesunutý až na začátek srpna, a to hned na Juliiny narozeniny. Tím líp, třeba vydělám dost, abych jí tam mohla na něco pozvat, nebo jí fakt něco koupit. Jestli si udržíme místo, tak myslím, že by to mohlo i vyjít, jenže nemůžeme přece věčně bydlet v hotelu, koupila bych asi menší dům... !
Tak další díl je na světě, doufám, že mě nějak ohodnotíte a třeba dáte nějaký ten koment s kritikou
