Den 1. Ver
Hned jsem si vzpomněla, jak to všechno vlastně začalo, že to byla náhoda, a že by se tohle stejně muselo stát, když ne před tím, tak teď. Myslím na to, jak to všechno začalo, že hned když jsem viděla CC-ho poprvé a naživo tak jsem byla v tranzu. Prostě šok, srdeční zástava a tak podobně. Bože, jsem za něj tak ráda, i když mi to někdy umí udělat složité, miluji ho, každým okamžikem víc a víc. Nechápu, jak někdo může být tak v klidu. Milovat tak, jak to bolí mě ? Páni. Nechápu, prostě ne. Miluji natolik, že tím vlastně umírám. Trpím tím, jak jsem zamilovaná, ale vím, že pro něj bych udělala cokoliv...
Jenže jsem netušila, co příjde po prvním výstupu na pódio. Kluci naběhli a já s Jul byla v zákulisí, ale s dobrým výhledem na kluky. Všichni jsme se poobjímali a dali pusu na zvládnutí první části koncertu, přece je to jiné, hrát třeba tři hodiny v kuse. Řvát, potit se, užívat si atmosféry s fanoušky. A zkusit je co nejlépe uspokojit. Zvládnout to psychicky a zároveň fyzicky, je to prostě zase jiné, zvlášť když je to po delší době, jako právě teď. Zase fanoušci.
Kluci
Naběhli jsme a ta atmosféra se pomalu dala i nahmatat. Byl to zážitek, jen co jsme vyšli nahoru, všichni fotili, skákali, křičeli, mávali, prostě úžasné ! Kamery a osvětlení neměly chybu. Měli jsme energii, kterou jsme mohli rozdávat po celý odpoledne až do noci ! Kytary naladěné, bicí v pořádku a na svém místě, kvalitní ozvučení celé show.
Ver
Jenže se stalo to, co se stalo. Já prostě upadla, nevím, omdlela jsem, přepadl mě divný pocit, tíže na hrudi a pot, slabo na nohou, nemohla jsem se udržet a pak vím, že jsem se probrala v nemocnici, nikdo nikde, jen já na posteli a kolem mě téměř nic. Nic jen pár lidí v bílém.
Jul
Ver vedle mě sebou mrskla na zem, první co jsem udělala, tak byla první pomoc, nevěděla jsem co dál, nevnímala mě. Se securiťáky jsem zavolala sanitku, aby jí odvezli. Měla nízký tlak, tak jí něčím dopovali už v sanitce. Byla jsem celou dobu u ní, ale pak jí odvezli někam jinam a já dál nemohla. Po dvou hodinách jsem obdržela informaci že Ver zůstává v komatu, na sledování. Nevím nic, mám jen strach.
Kluci
Všichni jsme zjistili v polovině koncertu co se stalo, CC neváhal a řekl, že se pokračovat nebude. Jel hned za Ver. Nikdo nic neví, nic víc, než co ví Jul. Všechny přepadl strach a všichni měli určité pochyby o tom, co bude dál. Nejde žít bez ní. Všichni jen doufají, že všechno se udobří a všichni se budou moct vrátit na turné. A společně zlepšit rodinný chod.
O dva týdny později
Všichni jsou na vile, spolu, jen bez Ver, žádné nové informace, pořád větší a větší strach, CC už ani nespí ... Nemůže se soustředit, není s ním řeč, nikomu není do řeči, pořád jen každý zjišťuje co se děje. Je tady prázdno, není to ono. Musíme k ní. Jen, asi nás tam ani nepustí. Nepustili, jen je možný telefon, kvůli zeptání se na stav pacientky.
Ver
Probudila jsem se u sebe doma, zmatená a nevěřící svým vlastním očím. Kde to jsem ? Ze spodního patra domu se ozýval hlas... Ver prober se !!! Byla to máma, řekla mi ať jdu do školy, marně jsem se ptala na BVB....
Hned jsem kontrolovala telefon, e-mail, fb, nikde nic. Nic o tom, že bych měla s BVB něco společného, pane Bože, to není snad pravda ! To byl všechno jen sen ? Vážně jen sen ? Kde je CC, Jul ? Přece to nemohl být sen, milovala jsem, opravdu jsem mohla milovat jen ve snu ? To ne, nepřipustím, že by to mohla být pravda, ale žádné kontakty, nic. Jsem v háji, tohle ne. Nejde to, nemůžu tomu uvěřit.
Zkoušela jsem zjistit kde vůbec BVB s Jul jsou. Mají turné, výborně. To byl jen sen. Je to tak, potřebuju asi psychiatra. Nějakou pomoc, co mě probere z toho, co se mi stalo. Tak reálný sen ? Je to vůbec možné ? Potřebuju důkazy, že nic z toho co se mi zdálo, nebyla realita, přece se mnou by měli BVB někde nějakou fotku, projíždím sítě a nic, CC má vztah, Andy s Jul jsou manželé, Jinx i Jake mají přítelkyně, nemluvím o šťastně zadaném Ashleymu. Nikde nejsem, ani zmínka o nějaké VER.
Je to v háji, já jsem v háji, to ne. Nezvládnu žít dál s tímhle pocitem ! To byla jako jedna noc ? Nebo jak dlouho jsem mohla snít o úžasném životě ? Musím se zeptat mamky. Ptala jsem se, prý jsem byla po autonehodě s Mikem, Mik je prý můj expřítel. Nevím co dodat, proč si ho teda nepamatuju ? Byla jsem jen asi tři dny v kómatu. A pak si mě mamka přebrala do domácí péče. Není co dodat, nevěřím tomu, nevím jak to zvládnu dál...
Tak, tohle je konec přátelé ! :-) Možná jste to tak nečekali, ale ano je to tak, stejně by tohle nikdy jen tak neprošlo :-p Tak děkuju, že jste dočetli až sem !!!
