"Co kdybych byl třeba vrah? Víš jak to myslím. Jako, že místo dělání hudby bych zabíjel lidi. Třeba ne z radosti, ale třeba pro peníze. Někdo by si mě najal a já bych pak chodil a jednoho po dru.."
"Ty by si snad chtěl být vrah?"
"No, ani ne, jen tak uvažuju nahlas.. ikdyž nikdy nevíš, třeba bych v tom našel zálibu, nebo by mě to nějakým zvláštním způsobem naplňovalo a neb.."
"Uvažuješ nad vražděním lidí?"
"Já nevím"
"Víš co si myslím? Myslím si, že srovnáváš hudbu s vražděním. Někteří zabíjejí jen pro peníze, aby se uživili, stejně jako někteří skládají, jen aby se uživili. Potom jsou tací, kteří zabíjí jen protože nic jinýho neumí, protože už jsou na to zvyklí, stejně jako někteří skládají i když už nemají inspiraci, prostě jen ze zvyku. No a někteří v tom najdou zalíbení, vyžívají se v tom, stejně jako se vyžívají v kuchání lidí."
"Víš co? Úplně mi mluvíš z duše"
"Jo, já vím.. jako by to tak někdy nebylo"
"Když tak nad tím přemýšlím, mám docela hlad, nepůjdeme se někam najíst?"
"Ne, tady je mi dobře"
"Ok, tak tu zůstaň já zatím pro něco skočím"
"Počkej, stůj. Nikam nechoď. Nemůžeš mě tu nechat samotnýho"
"Co? Proč ne? Prosímtě co zas blbneš, buď tu čekej, nebo pojď"
"Ne"
"Dobře tak já j.." "Ouuu" "Moje hlava, to bolí"
"Sedni si, bude ti líp"
"Ne, musím pryč, na vzduch... ó bože, to bolí, co se to děje? Moje hlava snad bouchne."
"Já ti říkal ať nikam nechodíš"
"Au, kurva, co se to doprdele děje? Zařval jsem bolestí a sesunul se pomalu na kolena.
V tom se rozrazily dveře ve kterých stála Jenna "zlato co se děje?" zeptala se vyděšeně a rychle ke mě přiběhla. Opatrně si ke mě přičupla a pomohla mi se vyškrábat na pohovku, kam mě položila. Byla tak trpělivá a ustaraná. Rozhlídla se po pokoji. Moc toho ale neviděla. Rozešla se k oknům a u jednoho po druhým začala roztahovat rolety. To světlo.. bože jak pálí do očí.
"Já ti donesu vodu s práškem, jen tu chvíli sám počkej" Řekla a začala se ode mě zvedat.
"Sám? Josh tu semnou počká" dořekl jsem a v tom Jenna strnula. Stála na místě a ani se nehla. Nechápal jsem co se najednou stalo. Otočila se na mě. Na tváři měla ustaraný pohled.
"Tylere? Můžeš .. Tohle už jsme probírali" Řekla, když se ke mě pomalu vracela.
"Co jsme probírali?" Byl jsem pořádně zmatený.
"Nenuť mě ti to vysvětlovat znovu" řekla se slzami na krajíčku.
"Vysvětlovat co? Můžeš mi to prosím vysvětlit?" Naléhal jsem na ni.
"Josh.. Josh je přece.. On je mrtvý Tylere, proč to pořád odmítáš příjmout?" Začali ji stékat slzy po tvářích, které časem už ani nestíhala stírat.
"Není! Co to je za blbý vtip?" Řekl jsem naštvaně
"Tylere pros.." Třásly se jí ruce. Moc se jí třásly
"Přestaň, teď jsem s ním mluvil a proboha, vždyť támhle sedí." Ukázal jsem na gauč naproti mě. Ale už tam nebyl. Jenna se otočila na gauč a pak zpátky na mě. "Přísahám, že teď tam seděl" řekl jsem rozhlížejíc se po pokoji.
"Tylere, tohle už je po pátý za tenhle měsíc? Proč si to furt odmítáš připustit? Víš, pro mě to taky není jednoduchý, taky to bolí, byl to i můj kamarád." Řekla už úplně v koncích.
"Ale jak? Vždyť to není možný přece." Ruce jsem držel sevřené v pěsti a noha mi rozrušením škubala.
"Před dvoumi měsíci. Šel večer pro čínu. Cestou zpátky si sedl na lavičku vedle mladé holky aby si mohl zavázat tkaničku. Ona, ona na něj vytáhla zbraň. Střelila." Klepala se stejně jako já.
"Já.. Jak jsem mohl? Jak jsem mohl zapomenout? Jenno, je mi to tak líto" Všechno mi při jejich slovech začalo dávat smysl. On je pryč. Proboha, vždyť Josh je mrtvej, vždyť Josh je pryč.
Sedl si vedle mladé nevinné holky. Kdo mohl tušit, že je vrah, že ta malá hodná holka je zrůda. Nikdy nevíme, vedle koho sedíme. Nikdy nevíme kdo nás zabije.
----------------------
Asi jste si všichni všimli nového coveru, za který bych chtěla moc poděkovat @LeeGray_ ..Určitě pokud někdo chcete udělat cover, tak napište jí, protože je strašně rychlá a strašně trpělivá co se týče požadavků a určitě budete spokojení tak jako já :)
