Jak se jich zbavit? Jak je mám dostat z hlavy, když tam už jednou jsou?
Někdy se kvůli nim cítím tak prázdný, jako by mě zbavili veškerého života uvnitř mě.
Víte jak mizerný je to pocit? Jak zkurveně užírající pocit to je?
Nic Vám nedává smysl, všechno je černý, nikdo Vám nerozumí, protože ani nemůže.
Jak to může chápat, když vy sami to nechápete?
Jednou se mě zeptali, jestli si ubližuju.
Jestli Já ubližuju sám sobě?
Smál jsem se jim, smál jsem se jim do obličeje.
Nechápali.
Otázka nezní, jestli si ubližuju, ale kdo si v téhle době neubližuje.
Všichni si ubližují, jak druhým, tak sobě.
Zase nechápali.
Nedokázali pochopit to co bylo tak jasně zřetelné.
Kurt Cobain, Amy Winehouse, Marilyn Monroe...
Všichni tihle měli jednu věc společnou
Deprese, ubližování si, sebevražda.. sebevražda
Všichni potřebovali pomoct, všichni křičeli do prázdna
Nikdo neodpověděl, nikdo jim nepodal záchranou ruku, nikdo je neutišil
Proto volám, proto křičím, proto se ptám
Vždycky se ozvou, vždycky mi odpoví, vždycky mi podají záchranou ruku
Vím, že tu jsou, ti na který se můžu spolehnout
Teď nemyslím blurryface. Bože to ne
Teď myslím je. Clique.
Bože kolik oni mi dávají životu a energie, když už nemůžu
Kolik mi dávají podpory a porozumění, když tomu už zase propadám
To oni stojí předemnou a brání mě, když na sebe mířím pistolí
Já, já nevím co dál říct..
Třesu se. Je to pro mě těžký to všechno říct. Je těžký si to jen přiznat.
Chci aby to věděli a jednou pro vždy si to zapamatovali.
Možná si ubližuju a chci, spíš myslím na konec toho všechno.
Pak ale vzhlédnu a vidím milion svých odrazů
Černé ruky, černé krky, červené čepice, černé trika, černé rifle, stejný pohled na svět
Nechci se zabít, nechci se tolikrát zabít
----------------------
Takže ahoj, nevím proč, ale už dlouho jsem nepřidala část a tak jsem tak nějak sesmolila tohle. Popravdě je to asi nejhorší část ze všech, takže se případně omlouvám a slibuju, že na další si dám tak záležet, že si z ní sednete na prdel. :D
