Píše se rok 1964. Společně s Joshem bydlíme v malém bytě v Columbusu stát Ohio. Já.. myslím, že ztrácím naději, naději v nás. Je těžké tomu věřit, když jsme za to tolik odsuzovaní, když jsme za to tolik nenávidění. Teda ne všemi, spíš jen našimi rodiči. Oni o tom totiž ostatní neví. Proč? Proboha žijeme v 60. letech 20. století, myslím že tohle je dostatečný důvod. Kdyby o tom někdo věděl, tak by jsme skončili ve vězení, nedej bože někde v psychiatrické léčebně na elektrošocích. Nemohl bych ho vidět tak trpět. Někde schouleného za mřížemi. Jenže teď trpím já.
Víte, pokud jste jako my, nemůžete skoro nic. Nemůžete se ukazovat na veřejnosti, nemůžete se před ostatními držet za ruky, líbat se, flirtovat, mrkat jeden na druhého, nemůžete nic. Víte jak mě ubíjí chovat se před ostatními jen jako kamarád, když ho tak miluju? Proboha. A proto si to chci všechno shrnout. Připomenout, proč v tomhle pokračuju.
S Joshem jsme se poznali na střední. Byli jsme ve stejném fotbalovém týmu. Já tam nastupoval jako nováček, vůbec jsem fotbal ani hrát nechtěl, jenže můj otec tvrdil, že fotbal ze mě udělá pořádného chlapa, stejně jako mého dědu a jeho. Uh, jaká ironie. Každopádně už od prvního pohledu mě na Joshovi něco zaujalo, něco co jsem na ostatních klucích neviděl. Tehdy jsem nemohl dojít na to co to je, ale musel jsem po něm furt pokukovat. Asi jsem zapomněl zmínit, že Josh tehdy už hrál nějakou dobu a byl na tolik dobrý, že byl kapitánem týmu.
Jak už je asi jasný, fotbal mi ze začátku vůbec nešel. Můj největší úspěch byl, když jsem dal na tréninku gól. Že je to úspěch? Hah, on by to byl, kdyby jsem si uvědomil, že se v půlce zápasu otáčejí strany. Samozřejmě náš brankář nečekal, že budu tak tupý a že nekopnu míč do vlastní brány. No co si budem povídat..
Po tréninku na mě trenér hrozně nadával, že i jeho dcera hraje líp a prostě milion urážek. Všichni se mi smáli. Všichni až na Joshe. Když už byl trenér u toho, že mě vyhodí z týmu, tak do toho vstoupil Josh. Což asi nikdo nečekal.. alespoň já tedy ne. Řekl, že si mě vezme do parády a že mě naučí pořádně hrát. Nechápal jsem, proč chce s takovým případem jako já ztrácet čas, ale popravdě jsem byl rád.
Od té doby jsme se snad každý den scházeli po škole a trénovali buď u nás, nebo u něj za barákem. Docela rychle jsme se sblížili, oba jsme totiž měli podobné zájmy. Po tréninku jsme se vždycky šli domů osvěžit a pak jsme si povídali, nebo četli komiksy v pokojích. Prostě jsme se chovali jako nejlepší kamarádi.
Jednou po tréninku jsme šli k nám domů. Byl pátek a rodiče jeli na firemní akci a tak jsme byli doma sami. Byli jsme zalezlí v pokoji a povídali si o holkách. Další ironie.. každopádně. Když jsme se bavili o tom, jak je podle mě Betty nejhezčí holka na škole a že bych ji chtěl pozvat na ples, Josh mě utl. Ne, že by zrovna řekl ticho, nebo mi zacpal pusu rukou, no on mi ji spíš zacpal pusou. Jednoduše řečeno mě políbil. Tehdy jsem ho hned od sebe odtrhl se slovy, že nejsem teplej. Nechtěl jsem si to tehdy přiznat, ale byl to ten nejhezčí polibek co jsem kdy zažil. Tehdy se hrozně rozčílil. Říkal že vidí jak se na něj dívat a ptal se proč si to nechci přiznat. Já byl zmatený. Nechtěl jsem o něj přijít, ale přece jsem taky nemohl být na kluky. Vždyť otec by ze mě toho "buzeranta" vymlátil. Práskl s dveřmi a byl pryč.
Uběhlo několik týdnů co jsme se spolu nebavili. Josh se mi vyhýbal a přestal kvůli mě chodit i na tréninky. Pokaždé, když jsme se náhodou zahlídli a naše pohledy se střetli, rychle se ode mě odvrátil a vydal se opačným směrem. Strašně mě to bolelo. Pomalu mi totiž začalo docházet, že k němu něco cítím, že ho mám nejspíš rád. Radši jak kamaráda.
Byl školní ples a já na něm byl s Betty. Popravdě jsem čekal, že z ní budu celý paf, když jsem o ní předtím tak snil, ale nemohl jsem přestat myslet na Joshe a na to, kde je. Když už byla půlnoc, šel jsem se napít punče a náhodou tam uviděl Joshe, jak do sebe lije skleničku punče, což asi nebyla jeho první. On, vypadal tak sexy. Tehdy jsem to věděl jistě. Jsem do něj celej paf a nic s tím nenadělám. Rychlým krokem jsem se k němu rozešel, popadl ho za ruku a táhl na klučičí záchody v druhé budově.
Když jsme tam došli, zamkl jsem nás. Josh nadával co dělám. Tehdy jsem ho zase utl já. Začal jsem ho vášnivě líbat a nemohl jsem přestat. Ani nevíte jak vzrušující to bylo. Tehdy to byla noc, kdy jsem si uvědomil, že jsem na kluky a taky první noc, kdy jsem to s klukem dělal.
Od té doby jsme spolu a miluju ho každým dnem víc a víc. Je to láska mého života.
A to je ten důvod. Důvod proč s ním zůstat. I přes všechny překážky ho miluju. Miluju ho.
My to zvládneme.
----------------------------------------
Všem se omlouvám za neaktivitu na tomhle příběhu, ale poslední dobou mi chybí inspirace a témata. (Super výmluvy, já vím). Každopádně, pokud chcete častější vydávání u tohohle příběhu, bylo by fajn, kdyby jste mi napsali nějaká témata na nové části :) Všem moc děkuju a teď se valím dívat na Pottera :D
