Poslední přání

2. kapitola

Ve dveřích stojí Danny v obyčejné černé košili, viditelně napnuté pře vypracované tělo a černých jeanech a teniskách. I v tak obyčejném oblečení působí elegantně, stylově a krásně.

Všímám si, jak se jeho zorničky rozšíří a jeho oči tak ještě víc ztmavnou. 

"Sluší ti to." jeho slova mě zahřejí u srdce a můj úsměv, o kterém jsem ani nevěděla mu poděkuje a lichotku oplatí.

Jen, co si zapnu černé otevřené boty na podpatcích, tvořené obyčejnými, černými, koženými pásky, zastaví před naším domem bílé BMW mé drahé kamarádky.

Vstanu ze schodů, zamknu vchodové dveře a v doprovodu Dannyho se k němu vydáme.

Stacey nám však přiběhne naproti a stiskne mě v krátkém uvítacím obětí. 

Danny nad naším chováním zakroutí očima a popostrčí mě jemně k autu. Jen co dosednu na koženou sedačku nového auta nás přivítá hlas nadšené Cortney na místě řidiče.

"Ahoj." pozdravím znovu obě dvě a zabořím se do pohodlných sedaček.

"Tak co je novýho?" zajímá se Danny a já naslouchám spokojenému hlasu Cortney.

"Dostala jsem místo v místním butiku." pochlubí se šťastně a já mám radost za ni.

"To je skvělý!" sdílím její radost nahlas a myslím to upřímně. Nedokážu si ani představit, jak nadšená z toho musí být, protože po jakékoli práci s oblečením toužila už dlouho.

"A o Francii jim neřekneš?" pokárá ji Stacey a já zbystřím.

"O Francii?" vyslovím udiveně nahlas  a narovnám se, jako by mi to snad mělo zlepšit sluch.

"Josh ji bere na dva týdny do Francie." poví mi místo ní Stacey a přehodí si nohu přes nohu. Překvapením otevřu pusu a pak se nadšeně rozzářím, jako by tam bral někdo mě. 

"Teda Courtney!" zakroutím hlavou, jako bych tomu snad nechtěla uvěřit. "To ti moc přeju." usměju se na ni, i když to nemohla vidět. Byl to odjakživa náš sen, podívat se do Francie. Jsem šťastná, že se to vyplní aspoň jedné z nás.

"Slyšíš to Dennysi?" osloví ho Stacey celým jménem, čímž mě vyruší z myšlenek a otočí se na nás. Má dnes snad víc energie než obvykle. Vůbec by mi nevadilo, kdyby mi jí trošku darovala, protože začínám cítit zase tu protivnou únavu způsobenou asi teplotou, na kterou už prášek asi přestával pomalu působit. Možná jsem měla pro jistotu opravdu zůstat doma. 

Okamžitě však tyhle myšlenky zaženu, když uvidím v dálce světla klubu a rozhodnu se tento večer si užít.

 "Můžeš ho ještě trumfnout." usměje se rádoby milým úsměvem a já ji bouchnu se smíchem do ramene.

"Přestaň s tím." nemůžu skrýt smích a odpoutám si pás, protože Courtney právě zastavila na parkovišti patřícímu k našemu často navštěvovanému klubu.

"Všechno dobrý?" ujistí se polohlasem Danny a já se na něj s krátkou odpovědí "Jo." usměju.

Projdeme kolem několika zaparkovaných aut až ke vchodu, ze kterého právě vycházejí už dva značně opilí mladíci a při pohledu dovnitř je vidět, že to tam už i v tuhle hodinu plnohodnotně žije.

Danny jde za mnou s rukou ochranitelsky položenou na mém rameni a já jsem mu za to vděčná.

Míjíme několik tančících párů či skupinek než dojdeme k boxu, kde už na nás čeká zbytek přátel, kteří nás hlasitě přivítají a sotva se stihneme posadit, postaví před nás někdo skleničky s alkoholem.