Poslední přání

9. Kapitola

Představte si, že žijete život, kdy vám nic nechybí. Každý den si užíváte naplno, máte spoustu přátel a lásky, ale pak se to ze dne na den změní. Jako byste se znovu narodili s novým životem.

Všechno se otočí a vy máte pocit, že jste přišli o všechno. Od včerejška jsem nevylezla z pokoje, ani jsem se neobtěžovala roztáhnout žaluzie. Cítím, jak mám opuchlé oči a ani nechci vědět, jak moc je moje tvář bledá. Kytice růží zůstala ležet na kraji postele a kdykoli se na ni podívám, píchne mě u srdce. Jsem ráda, že jsem překonala trýznivou chuť ji omlátit o zeď a zničit, abych vedle sebe mohla mít ztělesnění mého nitra, ale neudělala jsem to. Bylo by to jako rozbíjet Dannyho srdce.

Danny.

Pocítím palčivou bolest a intenzivně se mi zasteskne. Jak moc bych si přála se tisknout k jeho svalnaté hrudi a být schovaná v jeho mohutných pažích. Tak moc se na sebe zlobím, že jsem s ním tak zametla, nesnáším se za to, ale nemám na to se nějak ospravedlnit.

Olíznu si suché rty a pomalu se došourám do koupelny. Vaše tělo cítí, že je něco špatně a vy to podvědomě víte. Když vám však někdo oznámí, že máte nemoc, na kterou lidé umírají, nemoc, které se všichni děsí a vy se koukáte na romantické filmy a takto nemocných lidech, litujete je a vidíte to jako něco vzdáleného, něco co vás určitě nepotká a pak to najednou vidíte, černé na bílém.. Uvěřit tomu a smířit se s tím, připravit se na boj, bolest a nepřekonatelné slzy, přijmout to, to je podle mě nejtěžší.

S povzdechem si opláchnu obličej, vyčistím zuby a vlasy smotám do drdolu. Černé legíny doplním volnou šedou mikinou a zastavím se až mezi dveřmi na zahradu.

Máma věší prádlo a v obličeji se jí zračí zármutek. Lucy pobíhá po trávě se síťkou na motýly a vykouzlí mi na tváří úsměv. Je to ta nejsladší holčička, jakou jsem kdy viděla.

Vím, že si mě máma všimla a rozejdu se za nimi.

„Corinne, Zlatíčko." její vlídný hlas je jako pohlazení. „Volala mi paní doktorka, zítra máme přijít." sdělí mi s citem a mě to z neznámých důvodů nesmírně popudí. Nechci, aby mě lidi litovali pohledem a zacházeli se mnou jak s malým dítětem.

„Nemusíš všechno tak obcházet, přemýšlet nad každým slovem a skoro se na mě bát promluvit."

„Tohle přece nikdo nedělá." přeruší věšení prádla a otočí se ke mně. „Já vím, že jsi z toho zničená, ale ty jsi silná, vím, že to zvládneš, uzdravíš se a všechno bude jako dřív." pousměje se nad tou myšlenkou, ale smutné oči na mě stále koukají.

„Ale já nemám chřipku, já umírám mami! Já sakra umírám!" vykřiknu a začnou mě štípat slzy. Koukám na mámu s pootevřenou pusou a zrychleně dýchám. Viditelně ji moje slova zabolela, ale veškerý afekt mi nedovoluje nad tím hlouběji přemýšlet a dumat.

„Do háje Corinne, myslíš, že pro mě je to jednoduchý? Pořád být v pozici té silné? Já už to taky nezvládám, dokážeš si představit, že jedno ze tvých dětí, který miluješ víc než svůj život má nemoc, na kterou ti umřel manžel?" vychrlí na mě a všechno se najednou zastaví. To je poprvé, co takhle přímo zmínila tátu, poprvé, co mi dovolila poznat důvod toho, proč tady není. Všechno ze mě opadne a když se na ni koukám, najednou nevidím mámu, ale vyčerpanou ženu s bolestí v očích, která se celou dobu cítí snad ještě hůř než já. Projede mnou odpor k sobě samé, když si uvědomím svoje sobecký chování, bez přemýšlení se otočím a rozběhnu se pryč. Dlouho to však nevydržím, tempo zvolním, ale stejně se stále vzdaluji od domova.

Po chvíli se už ocitám na cílovém místě, kde jsem s Dannym strávila velkou část dětství. Tento ukrytý kousek nedotčené přírody jsme si oblíbili a stal se naším nejoblíbenějším místem. Pousměju se nad zábleskem vzpomínky a rozhlížím se po vysokých košatých stromech, měkké trávě, čistém potůčku a velkých kamenech, ze kterých je nádherný výhled.

Hlavu si skryju do dlaní a silná energie tohoto místa mě pomalu uklidňuje.

„Ahoj." hlesne hlas za mnou a já se prudce otočím. Zorničky se mi rozšíří a sledují, jak se ta okouzlující bytost přibližuje a sedá vedle mě.

Nadechuje se, poznám, že chce něco říct, ale přeruším ho. „Promiň." špitnu.

„Slyšel jsem tě dneska s mámou." vydechne a nijak nereaguje na moji omluvu. Jen mi přijde, jako by z něj něco opadlo, ale naopak jeho slova mi přinesou nepříjemný pocit a s výdechem sklopím hlavu. Jeho palec mi však uchopí bradu a znovu ji zvedne. „Proč jsi mi to neřekla?" zadívá se mi do očí a já se najednou cítím strašně provinile.

„Nechtěla jsem ti ublížit." přiznám a pohledem se vyhýbám jeho očím.

„Corinne." zašeptá a já poznám, že se brání slzám. Věděla jsem, že mu to ublíží, je tak dobrosrdečný a hodný. Teď už se jeho očím nedokážu vyhnout. Hledám v nich jakýkoli náznak sobeckosti, ale vůbec nic mi nevyčítá. „Jak moc je to špatný?" položí mi otázku, na kterou ve skutečnosti ani jeden z nás nechceme znát odpověď.

„Zítra jdeme do nemocnice, zatím toho moc nevím." mluvím potichu a jeho palec mě jemně hladí po tváři. Tiše si přeju, aby s tím nikdy nepřestal. Jeho dlaň se však přesune, chytí mě za temeno hlavy a láskyplně zadívá se na mě.

„Ať už to bude jakýkoli, chci, abys věděla, že v tom nejsi sama." zašeptá a opře si své čelo o to mé. Vidím, jak mu stéká slza po tváři a dojatě zatlačuju ty své.

„Miluju tě." zašeptám a oči nechávám zavřené. To co si moje city k němu vypěstovaly se za ta léta nedá nazvat jinak. A já se najednou cítím mnohem lehčí.

Ucítím lehký dotek na svých rtech rukama si ho přitáhnu blíž. Toužím po něm víc než po čemkoli. Prsty zajíždím do hustých vlasů a nemůžu se ho nabažit. Polibek ale přeruší a přitiskne si mě k sobě. Opatrně si přes něj přehodím nohy a vylezu si obkročmo na něj. Studil mě z kamene zadek a takhle ho mám k sobě ještě blíž. Vdechuju jeho vůni a snažím se si tenhle okamžik uschovat hluboko do hlavy. Jemně mě hladí po vlasech a lehký vánek nám čechrá vlasy.

Jeho ruce mi podél těla sjedou až k zadku, který jeho dlaň jemně chutí a ta druhá mi schová neposedný pramínek vlasů za ucho. „Jsi tak krásná." zašeptá a nespouští ze mě pohled. Usměju se a mé drobné prsty si začnou hrát s jeho vlasy. Dokázal mě odvést od veškerého příkoří a já si tuhle chvíli užívala víc než cokoli na světě. Naplnění veškeré touhy, která ve mně celou dobu žila.