Poslední přání

8. Kapitola

„Holčičko moje." máminy paže se mě pokusí sevřít, ale mé ruce ji odstrčí. Nechci těm slovům, která mi v životě všechno otáčí věřit, i když je to pro mé nitro jen potvrzení faktu, který moje hlava není schopna přijmout.

„To-„ hlas se jí třese stejně jako tělo, i když se to snaží skrývat. Slzy v očích jen těžko nutí nestékat po tvářích a rozechvělé rty nedokážou zakrýt to zoufalství, bezmoc a zármutek, který ji pohltil. „Zvládneš to.. My to zvládneme a všechno bude zase dobrý." vzlyká a mě zabíjí víc pohled na ni než ta smrtelná nemoc, která mě uvnitř ovládla.

„Zvládnu? Vždyť já to nezvládnu ani přijmout!" hlas mi přeskakuje a slzy mi nekontrolovaně zaslepily pohled. Nechci slyšet už další lži a plané naděje. „Já umírám mami, tady to máš černý na bílým." řeknu pevně a odvrátím pohled, protože uvnitř jsem zlomená a rozsypaná na kousíčky.

Nedokážu se na ni už podívat a vidět tu bolest, vidět, jak je zraněná. Nedokážu se ani podívat na malou Lucy, jak nás z povzdálí sleduje. Je tak vnímavá a její pohled prozrazuje, že ani jí neunikla skutečnost.

Nechám je tam obě stát, nechám máminy slzy, aby zmáčely ten proklatý papír a rozejdu se do domu. Jen co zachrastím klíčky, moje věrná psí kamarádka začne hlasitě štěkat a skákat a jen co zaznamená škvíru mezí dveřmi, pomáhá mi s otvíráním a sápe se na mě.

Na malou chvíli si ji přitisknu k sobě, ale pak už spěchám do pokoje a jen co se dveře stihnou zabouchnout, svezu se po nich na zem a s rukama ve vlasech se rozbrečím jak malá holka. Jessie tiše zakňučí, lehne si vedle mě a hlavu si opře o moje nohy.

Mám pocit že všechno čemu jsem se snažila poslední dny bránit vyplavalo na povrch a v podobě slz se toho moje tělo zbavuje. Pláč mnou cloumá, ale já se ho nesnažím zkrotit. Slyším mámu, jak klepe na dveře, ale nemám sílu na to se zvednout, odpovědět, nemám sílu ani na to, zastavit slzy. Po několika marných pokusech odchází a já vysíleně skouzávám na zem. Je mi však všechno jedno. Uvědomuju si, že moje tělo znalo skutečnost, jen hlava se jí bránila a teď se snaží o to samé.

Zavřu oči a tiše vzlykám, snažím se aspoň na chvilku na nic nemyslet, ale nedaří se mi to. Z mé úporné snahy získat nad sebou kontrolu mě vyruší kroky a mně velice známé hlasy.

„Tebe určitě uvidí ráda." mámin tlumený hlas pronikne a do mého pokoje, ale i tak v něm slyším pozůstatky pláče a marnou snahu dělat, že se nic neděje. Modlím se a doufám, že nic z toho, co se po příjezdu stalo, neví.

Posbírám se ze země a posadím se na postel. Otřu si oči, i když vím, že to nemá smysl a nejradši bych všechny poslala pryč už teď, ale nemůžu na něj být zlá. Proto se zhluboka nadechnu, pokusím se o nucený úsměv, jehož snahu rychle vzdám a tiše přemítám, jestli mu tuhle novinu chci vůbec sdělit. Je to hloupé, protože sama moc dobře vím, že se na nic takového nechystám.

Klika od pokoje cvakne a pohled, který se mi naskytne mi vyrazí dech. Delší vlasy mu padají do tváře, oči tajemně září. Svalnatý hrudník mu obepíná bílé tričko a v černých jeanech vypadá dokonale. Jeho velká dlaň svírá kytici rudých růží a pomalými kroky se přiblíží ke mně. Nedokážu uhnout pohledem. Je tak krásný.

„Corinne." osloví mě a jeho hlas mi zní ještě několik sekund v uších. „Já-„ na chvilku se odmlčí, ale brzy pokračuje. „byla jsi tu pro mě každý den, nikdy jsem si nedokázal představit, co bych bez tebe dělal a v poslední době si uvědomuju, že to opravdu nevím. Vždycky jsi pro mě byla jako mladší sestra, věděl jsem, že tě musím chránit, ale to co k tobě cítím přerostlo v něco víc a já už nedokážu skrýt, že jsem se do tebe zamiloval." zadívá se mi do očí a já nejsem schopná mluvit. Jeho poslední slova mi zní stále dokola v hlavě, nedokážu se od nich odprostit. „Bál jsem se, že to zničí naše přátelství, ale už jsem to v sobě nemohl držet." stále mlčím a v jeho očích vidím nejistotu. Vím, že musím něco říct, ale hlas se zdráhá mi to umožnit. „Všechno nejkrásnější k narozeninám, Corinne." hlesne a podá mi kytici, kterou oběma rukama sotva udržím. Tohle by bylo jako splněný sen každé dívky, ale ne v situaci, kdy je uvnitř rozpolcená.