V koutech mé mysli

O Smrti

Smrt, ta také nemá lehký život,

lze-li její bytí nazvat životem.

Neřídí ji žádný pilot.

Když chce, řekne ti v noci šepotem:

„ Tak jsem tady. Obuj se a jdem"

Vezme tvou duši

a tělo nechá být.

Zřejmě ani netuší,

jaké je to žít.

Když nemá práci, temnotou pluje.

Nemůže se vrátit do své tmavé sluje.

Nemůže. Nemůže. Má to zakázáno.

Neexistuje pro ni ani den, ani noc, ani ráno.

Neexistuje pro ni proudění času.

Nevnímá ani tón našeho hlasu.

Sama samotná pluje tmou

A čeká na duši mou.

Až se s mojí duší potká,

provede ji světem mrtvých.

A tak ve svých vycházkových botkách

vykročí vstříc rutině.

Nebojte, nikdo z nás není na vině,

jaký krutý ji potkal osud.

Svou práci dělá dobře dosud.

Až na ty nevinné.