V koutech mé mysli

Šípy

Padají kroupy,

Buší do oken.

A jejich pán ,

Nikým nespatřen,

Kráčí tichou krajinou.

Zastaví se teprve

Pod starou lípou.

Zde spatřil prve

Tu hvězdu pěticípou.

Pán seděl ve stínu lípy

A hvězda sestoupila dolů

A pod pěti cípy jejích šatů

Měla vlasy podobné zlatu.

Její úsměv zářil více

Než kterákoli z hvězd.

A její bledé líce

Již ozářily mnoho měst.

Teď pán čeká na svou paní.

Na její oči vraní

A její dlouhé řasy,

Co jsou znakem krásy.

Paní však nechodí.

Místo ní úplněk,

Ozářil mechoví,

Lípy doplněk.

Pánu je do breku.

Dnes přišel v obleku

Oslavit výročí

Dřív, než vybočí

Z její hvězdné dráhy,

Navštívit souhvězdí Váhy.

Až po půlnoci teprve přišla

Její sestra pyšná.

Polárku noční zavřela Jitřenka,

Rozednění panenka.

Rozzlobil se deštivý pán.

A uskutečnil svůj dávný plán.

Jitřenku uvěznil na nebesech

Jak na starých nákresech.

Každý večer vzpomíná na paní svou

A na její sestru zlou.

Sedává ve stínu lípy

A střílí krůpějové šipy.