V koutech mé mysli

Váza

Prázdná. Dutá.

Nic v ní není.

Vlastně si tu

 jen tak lení.

Posazená

na stolečku,

pod sebou má

bílou vlečku.

Hladné sklo

se jemně leskne.

Hloupost se v něm

sem tam bleskne.

A tak padá, 

padá ze stolečku,

vzala s sebou

smutnou vlečku.

Střepy pohltily zem

a přišla zkáza.

Už nestojí na stolečku

vznešená váza.