Záhadná kniha

Záhadná žena

 Knihu jsem schovala, opravdu jí nesmí nikdo vidět. Je to celé zvláštní. 'žádný kouzla a  nadpřirozené schopnosti přeci neexistují!!' Musela jsem nad tím stále přemýšlet. Skoro celou noc jsem nemohla kvůli tomu spát, hrozně mě zajímá, co je uvnitř té knihy napsaného. "Katrin, ujede ti autobus do školy", volala na mě matka. "Už jdu" Odpověděla jsem jí. Knihu jsem vzala s sebou do školy, musím přijít na to, co je Jeremy zač a co to má být za knihu a proč, jak se vyskytla v tomhle domě.

 V autobuse bylo jako vždy narváno. Neměla jsem si skoro kam sednout, když jsem najednou zahlédla Ann. "Ahoj, můžu k tobě?", zeptala jsem se Ann. "Ahoj Katrin, to je jasný" Odpověděla mi Ann s úsměvem. Úsměv jsem jí opětovala a chtěla si nasadit sluchátka, ale začala na mě mluvit. "Tak, jak se ti zatím líbí u nás na škole Katrin?" Tázala se mě Ann. "Je to fajn, ale ještě jsem si nestačila zvyknout na nové prostředí" Odpověděla jsem Ann. "To chápu a proč jste se vůbec stěhovali Katrin, jestli se můžu zeptat" Zvědavě se ptala. "Bylo to kvůli mamce". Nechtěla jsem to nějak extra rozebírat. "To mě mrzí, někdy můžeme někam zajít a popovídat si o tom, když budeš chtít, ráda ti se vším pomůžu" Řekla Ann. Vůbec jsem nečekala, že by se našla nějaká osoba, která na mě bude takhle hodná, opravdu mě to překvapilo. "Moc ti děkuji, určitě někdy zajdeme" Odpověděla jsem Ann a nasadila si sluchátka.

Autobus z ničeho nic zastavil. Sundala jsem si sluchátka, abych zjistila, co se děje. Všichni byli vyplašený. "Ann, co se stalo?" Zeptala jsem se. "Autobus málem narazil do ženy, která přebíhala přes silnici. Byla celá zahalená v černém a měla zářivé červené vlasy. Všichni jsme to viděli a ona z ničeho nic zmizela." Odpověděla mi vyděšeně. 'Bože, co se to děje? Co to má znamenat?' Nechápala jsem to a kladla si otázky. Bylo to divné. 

Autobus pokračoval v jízdě, zastavil před školou. Všichni si o tom stále povídali. Když jsem došla do třídy, tak tam Jeremy nebyl. Bývá tam obvykle dříve, než já. Začala hodina a Jeremy stále nikde. Nemohla jsem už poslouchat to, jak si celá třída stále povídá o tom, co se dnes ráno stalo. Nasadila jsem si sluchátka a přemýšlela, co by to mohlo být za knihu. 'Třeba  je jen obyčejná a vevnitř jsou nějaká světýlka, které svítí, když se někdo dotkne nadpisu' Stále jsem si namlouvala. "cink". 'Sakra mám zapnuté zvonění'. "Katrin, vypněte si prosím vás to zvonění!" Napomenul mě pan učitel Dorf. "Ano, omlouvám se", odpověděla jsem mu. Přišla mi zpráva od matky. "Katrin, budu na tebe čekat po škole půjdeme do obchodu vybrat nějaký ten kostým". Dnes jsem výjimečně měla náladu nakupovat a i tak jsem to plánovala. Nepomyslela jsem na to, že by to matku napadlo. Myslela jsem, že bude zaneprázdněná jako obvykle. 'Třeba chce být opravdu jiná, ještě jsem u nás doma neviděla ani žádný alkohol.' Pomyslela jsem si.

Zajímalo by mě, proč nebyl Jeremy ve škole, když ho zrovna tolik potřebuji. Skončila poslední hodina a na mě venku čekala mamka. "Tak, jak bylo dneska ve škole?" Ptala se matka. "Super"  Chtěla jsem jí říct, co se dneska ráno stalo, ale nějak jsem to zrovna nechtěla rozebírat a bylo by divný, kdybych jí řekla, jak ta ženská jen tak zmizela. ¨

V obchodě jsme nakonec vybrali černé šaty na tělo(což je u mě docela nezvyk, ale nějak se mi líbily), tmavý svetřík a pár doplňků. Je možné, že tam ani nepůjdu, jelikož se tam má jít v páru a pochybuju, že mě někdo pozve.