Záhadná kniha

Cesta Domů

Byl konec školy a chystala se jít na autobus, když jsem odcházela ze školy, tak na mě opět divně civěla ta parta, co posedává před hlavním vchodem školy.  Ale ani jsem to nevnímala, protože jsem na to byla zvyklá z jiných škol. "Ahoj, ty jsi ta nová",  zaslechla jsem hlas za mnou. Otočila jsem se. "Ano, to jsem" Přede mnou stála nějaká holka. Měla delší blond vlasy a zelené oči. Nevypadala, že by byla nějak populární, ale celkem normálně. Byla první za celý den, co mě takhle  oslovila.

"Já jsem Anna" Představila se mi. "Ahoj já se jmenuji Katrin, ráda jsem tě poznala. Musím jít na autobus" Oznámila jsem jí. "Dobře, jsem taky ráda, že jsem tě poznala Katrin"

"Stůj!! Počkej!!" Zavolala jsem na autobus, který mi právě ujel před očima. 'No... To je fakt super, teď budu muset jít pěšky... ani nevím kudy' Začala jsem si to vyčítat. 'Sakra, kvůli tý blbý holce'

Našla jsem si cestu v mobilu kudy půjdu, kdyby jsem čekala na další autobus, tak by to trvalo mnohem déle. 'Alespoň se tady porozhlédnu, Anna za to přeci nemůže chtěla se jen seznámit' Začala jsem si říkat,hned potom, co jsem se uklidnila. Nejdříve jsem šla městem, nějakým parkem, kde seděl nějaký pár. Vypadali šťastně.  

Na mapě byl domov už jen kousek. Vyšla jsem z parku kamenitou cestou a poté šla nějakou městskou ulicí. Šla jsem ještě kousek rovně, když jsem konečně zahlédla Náš dům.

Když jsem došla domů, matka s bratry byla už doma.  "Kde jsi byla? Už jsi tu měla být" řekla mi matka. " Já vím, ale ujel mi autobus a musela jsem jít pěšky", Odpověděla jsem jí. "Jsi mi měla zavolat, jela bych pro tebe" Oznámila mi matka. " já vím, ale nechtěla jsem tě otravovat a nevadilo mi to, alespoň jsem se prošla" Odpověděla jsem matce a šla jsem nahoru do svého pokoje.

Musela jsem stále myslet na Jeremyho. Je opravdu hrozně hezký a ještě k tomu jsem musela myslet na tu holku, co mě oslovila, byla celkem v pohodě. 'třeba budeme kamarádky', zasmála jsem se.

Rozhodla jsem se prozkoumat zbytek domu, včera jsem na to byla už moc unavená. Šla jsem se podívat na zahradu. Matka koukala na televizi a bratři byli někde venku. Šla jsem tedy na zahradu byla celkem veliká, uprostřed zahrady byl i veliký bazén. Tak mě napadlo. "co kdyby jsem zkusila přemluvit matku, aby mi pořídila pejska. Alespoň by jsem tu nebyla tak sama." Pomyslela jsem si.

Rozhodla jsem se jít za matkou a zkusit se jí zeptat. "Mami?? Napadlo mě... Noo, koupila by jsi mi psa?? Prosím, prosím,  prosím. Moc prosím."  Přemlouvala jsem matku.  "No, já nevím Katrin. Musela by jsi se o něj starat." Odpověděla mi matka.  "Já to vím, neboj já se o něj budu starat. Mohli by jsme si vzít nějakého z útulku."  Navrhla jsem matce "Tak dobře, zítra se zajedeme po nějakým podívat" Souhlasila matka "Jo, to je super. Jsi nejlepší."

Nějakého psa už jsem chtěla dlouho, ale matka mi nechtěla žádného dovolit. "Hele, Katrin a co kdyby jsme tam zajely hned??"   Řekla mi matka. "Ano, to by bylo super. Děkuji moc. " Jeli jsme se tedy podívat, když jsme tam přijeli, tak tam bylo strašně moc pejsků, nejraději bych si vzala všechny, když jsem je tam tak viděla. Nevěděla jsem kterého si vybrat, nakonec jsem si vybrala štěňátko Labradora. Dala jsem jí jméno Sarah. Když jsme přijeli domů, tak jsem mu dala pelíšek ke mě do pokoje. Byla jsem strašně šťastná a zároveň unavená. Nějak jsem usnula a ani nevím, jak.