Záhadná kniha

Stěhování

    Od té doby, co matka není s otcem, začala hodně pít. Starání o mé mladší bratry nechala na mě. Pokaždé si někoho najde někde v baru a to jen na chvilku. Poté se stěhujeme , jen protože nechce bydlet na stejném místě. Už několikrát mi slibovala, že začneme od začátku, že nebude pít a už toho nechá. Ale nikdy slovo nedodrží. Přemýšlela jsem už několikrát, že se seberu a uteču. Najdu otce a budu bydlet s ním, Ale nemohla jsem tu nechat svoje mladší bratry. Který mě, tak potřebují.

Matka se rozhodla tentokrát přestěhovat do Buenos Aires. Slibovala mi, že už skutečně se vším přestane, ale stejně tomu moc nevěřím. Osmnáct mi bude až příští rok, jinak bych tu už s nimi nebyla.

Taxi zastavil před zvláštním domem. Celkem velikým, dost mě to zaskočilo. Vyndala jsem sluchátka z uší a šla pomoct s krabicemi a ostatními věcmi. Když jsem vstoupila do domu, tak mi přeběhl mráz po zádech. Barák je strašně veliký a stěny domu jsou, tak chladné. "Katrin??", volá na mě matka. "Ano? " Vyber si, který pokoj chceš".

Neváhala jsem a šla jsem se podívat do druhého patra. Když jsem vyšla schody, měla jsem možnost jít doprava nebo doleva. Chodba byla celkem veliká, na pravé straně byli dvoje dveře a na levé taktéž. Vydala jsem se doleva, když jsem otevřela první dveře,  tak trochu zavrzali. Byl tam menší pokoj, prázdný. Vydala jsem se do druhých dveří. Pokoj byl skoro stejný jako ten první, pouze tu bylo jedno okno navíc.

Zajímala mě i druhá strana patra. Šla jsem tedy na druhou stranu. Tam byli též dvoje dveře. Když jsem otevřela první dveře, byla tam celkem veliká místnost. Veliká asi jak oba dva pokoje na levé straně. Hned mě ten pokoj zaujal. Řekla jsem si, že by mohl být můj. A bratři by jsi mohli vzít ty dva menší pokoje. Vstoupila jsem do pokoje, položila jsem krabici s věcmi na zem a šla se podívat z okna. Odtáhla jsem závěsy, které tam zbyly asi ještě po předešlých lidech, co tu bydleli.
Když jsem odtáhla závěsy do místnosti dopadli teplé paprsky slunce. Hned bylo v místnosti větší světlo. Pokoj mi přišel něčím zvláštní, ale nemohla jsem přijít na to čím. Dost se mi i zamlouval výhled , který jsem odtud měla.

Když jsem se, tak zamyslela a koukala z okna, uvědomila jsem si, že jsem se ještě nepodívala do druhých dveří.  Vyšla jsem z pokoje a zavřela za sebou dveře. Na chodbě jsem zaslechla matku s bratry, jak jsou v přízemí a prozkoumávají místnosti. Rozhodla jsem se tedy, že se půjdu podívat do těch druhých dveří,  které jsou hned naproti teď už mému vybranému pokoji. Když jsem otevřela dveře, tak to bylo jiné, nebylo to jako ostatní místnosti, ale byli tam schody, které vedli někam nahoru.

Rozhodla jsem se jít po schodech. Elektřina nebyla ještě zapojena, tak jsem musela použít mobil, aby jsem viděla na cestu. Když jsem vyšla schody zjistila jsem, že je tam obrovská půda. Bylo tam dost věcí, co tu asi ještě zůstali po předešlých majitelích. Otevřela jsem první krabici, ale v ní bylo pouze nějaké oblečení a nějaké staré nádobí. Rozhodla jsem se jít podívat za matkou a bratry dolů, kde jsem to ještě neviděla.