Záhadná kniha

Nový Domov

Poté , co jsem se byla podívat na půdě jsem šla za matkou a bratry dolů,  kde jsem ještě  nebyla. Dole to bylo moc hezké. Nejvíce  se mi líbil obývací  pokoj, z kterého vedli prosklené dveře přímo na zahradu. "Katrin?"  zavolala na mě  matka "Pojď za mnou" Šla jsem se podívat do kuchyně. Je hrozně  veliká a moderní " je to tu moc hezké" Odpověděla  jsem matce s tím , že se odejdu podívat do jiných místnosti. Ale matka mě chytala za ruku "Katrin, jen jsem ti chtěla říct. Vím , že  to naše  předešlé  stěhování  moc nevyšlo a já se nechovala nejlépe.  Prosím odpusť mi to, slibuji, že to bude všechno zase dobré"  Jen jsem se na ní  podívala  a odešla.

Vyšla  jsem schody a chystala se jít  do svého pokoje, ale zastavila jsem se, když  jsem viděla, jak jsou bratři  šťastní. Každý si vzal jeden z pokojů na levé  straně  od schodiště.

"Ahoj Jacku a Thomasi. Tak, jak se vám  tu líbí, když máte každý  svůj  pokoj? "  Tázala  jsem se. " Je to tady moc hezké, nejlepší  je asi ten výhled ". "To ano" souhlasil  s Jackem Thomas.  "Tak to je dobře, jsem moc ráda, že se vám tu líbí. " Klukům není  moc let. Jackovi je teprve  sedm let a Thomasovi osm.  Moc si ještě  neuvědomují,  co se všechno stalo.

Sebrala jsem se a odešla z pokoje  od Thomase a šla do svého, tam jsem měla  donesené své věci. Začala  jsem vybalovat, trochu jsem si přestavila  nábytek  podle sebe. Přesunula  jsem si postel hned naproti oknu. Konečně  jsem si vybalila  poslední kousek z krabice a padla jsem do postele. Začala jsem přemýšlet a koukat z okna.

"Katrin??? " Vyrušila mě matka z přemýšlení.." ano? " odpověděla jsem jí. " pojď  na večeři ". Zvedla jsem se a šla  jsem do jídelny, kde už seděli  bratři. Čekalo se jen na mě.  " Už  jsem tu". Oznámila  jsem všem.

Po večeři v novém prostředí jsem se odebrala do pokoje. V pokoji jsem  si sedla k zrcadlu a začala si rozčesávat své pod ramena dlouhé kaštanové vlasy, položila  jsem hřeben a vzala jsem si do ruky fotku v rámečku, Kterou jsem měla  na stole.

Na té fotce jsem byla  já s Mikem. Byl to jediný  kluk, kterého jsem milovala a  chybí  mi ještě teď. Byli jsme spolu rok, když  jsme bydleli  ještě  jinde. Rozešli  jsme se, protože  se matka rozhodla přestěhovat. Chvilku jsme si poté  ještě  psali,  ale po nějaké  době mě  začal  ignorovat. Slíbil  mi, že mě  neopustí a že  se zase uvidíme, ale nedodržel to. Už  jsme se neviděli dva roky.

Když  si vzpomenu  na ty jeho špinavé  blond vlasy, modrozelené oči a hezky vypracovanou postavu. "Dost"  Řekla jsem si. Začaly mi po tváři  téct  slzy.

Musím  si nařídit budík na ráno. Zítra  zase do jiné  školy. " Nevím ani, co si vezmu na sebe, to budou zase na mě  koukat. ' Jak na každé  nové  škole' Pomyslela  jsem si.  Lehla jsem si do postele a dala se ke spánku.