Ohlušující salva kulometů proťala vzduch. Skočil jsem za rozbořenou zeť a čekal, kdy budu mít šanci to oplatit.
„John, John, Kapitáne!" začal na mě někdo křičet. Nechápal jsem to. Proč křičí? Proč tak zděšeně? Neznělo to, že by ten někdo potřeboval pomoct, ale člověk nikdy neví. Rozhlédl jsem se a spatřil, že všichni hledí na mě, třeští na mě oči, a to už ke mně někdo z nich přiběhl a ptal se, co má dělat. Co má dělat? Co má dělat s čím? Dostal jsem dost špatný pocit.
Podíval jsem se na místo, kde ukazoval a kam všichni zírali. Uniforma pomalu do sebe vsakovala rudou tekutinu a já až teď pocítil prudkou bolest v rameni. Střelili mě. Postřelili mě, postřelili doktora a široko daleko nikdo jiný od kumštu než já nebyl.
ČTEŠ
Špatné dny Johna Watsona
FanfictionKaždý máme své dny, kdy si říkáme, že kdybychom zůstali v posteli, udělali bychom lépe, jenže bohužel tak to nefunguje. Nevíme, co nás toho dne čeká, když vstáváme. Musíme vstát, protože nás mohou potkat věci špatné, ale i věci dobré. Mnohdy když...
