Krvácel... krvácel, nedokázal jsem to zastavit.
„John," zachraptěl.
„To bude dobré, musíš to jen teď vydržet a..." drmolil jsem, ale sám jsem to už v duchu věděl. Nebyla naděje.
„John," dal si to úsilí vyslovit mé jméno znovu. Znělo to jako prosba i modlitba zároveň. Do očí mi vyhrkly slzy a on sebral poslední síly, co mu zbyly, aby mě chytil za ruku a upřeně se na mě zahleděl.
„Promiň," řekl poručík Summers. Pustil moji ruku a zavřel oči, již navždy. Zde zemřel můj nenáviděný nadřízený, člověk, který mě šikanoval, člověk, který vynaložil poslední čas, co mu zbýval, aby se mi omluvil a první můj pacient, který mi zemřel pod rukama.
ČTEŠ
Špatné dny Johna Watsona
Fiksi PenggemarKaždý máme své dny, kdy si říkáme, že kdybychom zůstali v posteli, udělali bychom lépe, jenže bohužel tak to nefunguje. Nevíme, co nás toho dne čeká, když vstáváme. Musíme vstát, protože nás mohou potkat věci špatné, ale i věci dobré. Mnohdy když...
