Za zvuku bubnování deště do oken vyběhnu točité schody do druhého patra a následně otevřu dveře mého pokoje. Hodím prázdnou tašku do kouta a fláknu sebou na postel, ikdyž celá mokrá a zamumlám do polštáře ,,Měla bych chodit spát dřív..." Natož do pokoje vejde mamka. ,,Ahoj. Jak bylo ve škole?" Zeptá se na stejnou otázku, jako každej rodič. ,,Dobrý mami. Bez učebnic je mi líp" odpovím s úsměvem. ,,Mluvila jsem s tetou a...",,Mami nechci o tom mluvit!" Přerušila jsem mamky pokus. ,,Ne! Už je konec roku! Musíme si o tom promluvit a jako vždy říkám-čím dřív, tím líp." V hlase cítím menší prosebný a zároveň rozčílený tón, tak si sednu zpět na postel. Udělám na mamku pohled vyzívající, aby pokračovala v mluvení. ,,Volala jsem tetě a říkala, že s vámi počítají-dovolenou letos vynechali kvůli starání se o zvířata." ,,Mají zvířata?" Udiveným tónem se kouknu do mamky hnědých očí. ,,Ano-postavili si králíkárnu, koupili louky, kde se jim pasou krávy a podrž se, budou ti to tam zpříjemňovat i dva koně!" ,,MAJÍ KONĚ!?" S radostným polovýkřikem vyskočím z postele. ,,Tak aspoň o něco nepřijdu!" ,,Nemůžu za to broučku. Nemůžu za to, že tam musím jet! Přestaň mi to vyčítat!" Vyjede na mě mamka ne moc příjemným tónem, tudíž mi došlo, že je vytočená. S hlavou skloněnou si sedám zpět na postel a zamumlám něco v tom smyslu, že bych měla vyluxovat. Natož se mamka zvedla se slovy ,,V pátek odjíždíme." A zmizela na schodech vedoucí do hlavní chodby.
