Malec - Jednodílovky

Ráno plné překvapení

,,Mhh, pro.. Proboha." zamumlal rozespale černovlasý muž zpod peřiny, odkud čouhaly právě jen jeho vlasy.
Šíleně ho bolela hlava a svět kolem sebe dokázal vnímat jen matně. Možná proto mu tak dlouho trvalo uvědomit si, že neleží na obvyklé tvrdé matraci, chladný vzduch mu nekouše kůži a také hebkost přikrývek, ve kterých ležel zachumlaný, mu byla cizí. Rozhodně nebyl ve svém pokoji.
Velmi pomalu otevíral oči. Posadil se na posteli a promnul si spánky. Postupně se mu dařilo zaostřit na předměty kolem sebe.
Zelenohnědé oči, zastřené slabým závojem mlhy, klouzaly pohledem po stěnách oboložených tmavým dřevem, masivním nábytku s červeným polstorováním a obrovských oknech, které prosvítaly pod jemnými závěsy. Všude kolem cítil vůni nejspíše exotického koření, starých knih a jemně se k tomu přidávala i specifická vůně potu a hormonů. Mladík si promnul zátylek. Jaké bylo jeho překvapení, když bolestně zasténal.
Zatřepal hlavou a pozorněji se rozhlédl. Ta postel s nebesy... Ta místnost...
,,Co to kur..."
,,I tobě dobré ráno, Alexandře."
Černovlásek sebou trhnul tak prudce, až spadnul z postele.
Třeštil oči na muže opírajícího se s lehce pobaveným výrazem o rám dveří a jen naprázdno klapajíc pusou, nenacházejíc slova, zůstal sedět na zemi.
,,Oh, dávej na sebe pozor." zasmál se jeho společník a přešel k posteli. Alexandr byl moc v šoku a až moc ho bolela hlava, než aby dokázal odporovat, nedej bože klást otázky. Nechal se tedy zvednout.
,,Dokážeš být tak roztomilý, když jsi nešikovný."
Černovlásek nechápavě sledoval ruku, blížící se k jeho tváři. A čím blíže byla, tím víc mu do tváří stoupala horkost. Pootevřel ústa, ale čaroděj mu něžně nadzvedl bradu a palcem pohladil jemný spodní ret.
,,C-co..."
,,Shhh."
Sklonil se blíž.
A Alexandr ho neodstrkoval. Nedokázal se pohnout, jen jako uhranutý zíral do veselých hnědých očí, pomalu přecházejících do zlatova. Fascinovalo ho to.
A fascinovalo ho to i ve chvíli, kdy čaroděj přitiskl své rty na jeho.
Neodporoval.
Nechtěl.
Hlavou mu proběhlo pár mlhavých vzpomínek na včerejšek. Byl v baru a pil...? Ne, to nebyl bar. Byl to klub. Určitě to byl klub. ...Zřejmě Pandemonium. Seděl a pil... Ne, neseděl. Tančil. Alec tančil. Žluté oči v davu. Šel k němu. A pak nic.
Čaroděj se pomalu odtáhnul a ukázal Alecovi jeho nejupřímnější a nejkrásnější úsměv plný něhy.
Lovec se nejistě pousmál, červený až za ušima. Bože. Tak moc si potřeboval vzpomenout. Kdo ví, kolik problémů stihl v noci natropit. ...A proč se vzbudil v čarodějově posteli.
,,Alexandře, co se děje?"
,,Nic se neděje, já jen.. Jen jsem se zamyslel."
,,Alexandře.."
Povzdechl si a frustrovaně se sesunul zpátky na postel. Když se před ním objevil i čaroděj, bez většího přemýšlení si ho přitáhnul do obětí. Nos zabořil do jeho hrudníku a ruce menšího naoplátku vklouzly do jeho vlasů.
Hmm, takže to koření, takhle voní on? Alec spokojeně vydechl.
,,Magnusi..?" zašeptal po chvíli a zvedl oči k tázanému. Čaroděj se na něj něžně usmál, kývajíc na znamení, že poslouchá.
,,C-co... Co přesně.. Se včera stalo?"
,,Já- vím, že jsme tančili... A pili... Seděli jsme na baru a..." Mlhavá, ale nádherná vzpomínka. Zrudly mu tváře.
Oni... Se tam předevšemi líbali.
Víc červený než doteď vzal Magnuse za ruku a propletl jejich prsty.
Tohle zdánlivě drobné gesto znamenalo pro čaroděje víc , než by si kdo dokázal představit. Mrzelo ho sice, že jeho milý Alexandr si z té noci moc nepamatuje, ale byl si jistý, že si časem vzpomene. Mohl by použít i kouzlo, ale.. To prostě nebylo ono. A navíc, očividně si pamatoval na něj a to, že se dali dohromady. Měl teď jeho, a na tom záleží. ...A možná, že bylo dobře, že jistou část noci zapomněl...
Ze zamyšlení ho vytrhnul opatrný dotek na tváři.
,,Magnusi..." tázavý pohled lovce ho donutil se pousmát. Ještě měl od spánku růžová líčka.
,,Co si pamatuješ jako poslední?"
Jemně se usmál a opatrně se posadil vedle Aleca na postel. Ten si ho, bez jakýchkoliv výčitek nebo byť jen pozastavení, přitáhl do náručí a něžně jak jen dokázal políbil čaroděje na koutek. Ten chvíli zaraženě seděl, ale pak se mu po tváři roztáhnul široký úsměv. Víc se opřel do lovcovi pevné hrudi.
,,Poslední..." pronesl zamyšleně Alexandr. Co si pamatuje poslední? Tančili na nějakou dost divokou písničku... Bože, musel vypadat vážně komicky. Magnus se smál a dobře se bavili. Byli oba uřícení, ale šťastní. Písnička zkončila, a DJ pustil ploužák.. Vyzval Magnuse k tanci. A on, bože, byl tak roztomilý, když se červenal. Tohle zase moc nešlo jemu, ale i tak Alecovo srdce při pohledu do jeho štěstím jiskřících očí tálo. Před koncem písničky se Alec sklonil, a políbil ho. Pak mu něco zašeptal do ucha. Sám si nebyl jistý co, i tak byl v klubu stále hluk. A odešli. Magnus v jedné postranní uličce vytvořil portál.
,,Někam jsme šli portálem," mumlal, obočí a rty semknuté ve snaze vzpomenout si, ,,Sem, že?"
Čaroděj zakýval hlavou na souhlas.
,,A potom..."
Nervózně polknul.
,,G-gauč... A pak... Ložnice." vykoktal a kompletně rudý obličej schoval do Magnusova ramene. Až teď si uvědomil, že má na sobě pouze spodní prádlo. Nachový odstín už začínal přecházet až do jeho uší.
,,M-my- spolu-"
,,Ano."
Magnus se smutně usmíval a laskal lovce ve vlasech. Dokud mohl. V očích mu stály nenápadné slzy, ale statečně je držel.
Dlouhou chvíli bylo ticho.
,,Moc mě mrzí, že si to nepamatuju..."
Tohle čaroděje překvapilo.
,,...Alecu?"
,,Příště do mě nelij tolik alkoholu." lehce se zasmál a dvěma prsty natočil Magnusovu hlavu na sebe. Když viděl jeho výraz, skleněné oči, musel si tiše povzdechnout. Nejprve se o jeho rty otřel jen tak letmo, jako dotek motýlích křídel. Druhý polibek už by se dal přirovnat k dětské puse. Třetí byl spíš krátký polibek. U čtvrtého mu něžně skousnul ret. Takhle ještě chvíli pokračoval, než objal Magnuse kolem pasu co nejpevněji mohl a hlavu zabořil do lehké prohlubně mezi jeho krkem a ramenem.
,,Snad si nemyslíš, že bych někam šel. Už jsem ti to řekl včera, Bane. Miluju tě."
Magnus otevřel pusu, ale nevyšlo z ní nic. Po tvářích se mu konečně spustily slané kapky. Pár jich dopadlo i na lovcovo rameno.
,,Co se děje? Ř-řekl jsem snad něco špatně?"
,,Ne," zasmál se stále plačící čaroděj, to jen... Nikdy mě nepřestaneš překvapovat, Alexandře."
,,Ano. A proto mě miluješ."
,,To je jen jeden z mnoha důvodů, můj lovče."
,,Miluju tě, můj čaroději."

______________________________
Hou, hou, hou! ...Eh, vlastně ony nejsou vánoce. xD Nevadí, ignorujte to.
Tohle bylo vyloženě něco, čehož obsahem cukru jsem vám chtěla zkazit zuby. 😀😀😀
Snad se líbilo. x)

Ten obrázek je tam, abyste měli nad čím slintat (like Honey). x)

...Oi, viděli jste ten díl (tuším 2x 06-07) kdy si Alec zatáhl našeho čaroděje do ložnice? x))
Jak by se řeklo u nás ve třídě: Dóbre po těle. x)

>>> Chcete krátký (nebo i ne, vyjádřete se) rozepsání jejich noci v klubu? ..A i toho potom? xD

Snad jste spokojený, moje rajčátka. 🍅🍅

Btw, máme skoro 3K shlédnutí, téměř 200⭐a 60 💬..

Jste úžasný! 😱❤

Páčko.❤

xoxo Honey