Malec - Jednodílovky

Hudba mého srdce

Ztichlou budovou se ozývaly lehké ladné kroky. Starými chodbami s vysokými honosně zdobenými stropy procházel mladík. Jeho pevné štíhlé nohy se nesly po šedobílém mramoru takřka tanečním krokem. Ani nebylo divu, když chlapec nesl v ruce jedny černé piškoty s lesklou mašlí na vázání. Byly už značně ochozené, a to byly teprve minulý měsíc nové. Jenže.. On prostě miloval tanec.
Najednou se ale zastavil. Jako by snad... Slyšel hudbu...
Otočil se a pomalu se nechal vést. Jako v hypnóze se nechal unášet, jeho nohy si dělaly co chtěly. Byl unavený z dlouhého cvičení a každý krok ho bolel, ale.. Nemohl si pomoct. Ta hudba...
Začal stoupat po schodech nahoru. Jeden krok, druhý. Při každém se mu srdce rozbušilo silněji. Neměl by tu být, neměl by teď stoupat po schodech výš a výš a zatáčet k jednomu ze zkušebních tanečních sálů. Neměl by se zatajeným dechem otevírat dveře, ani potichu proklouznout dovnitř. Ale stalo se.
To co viděl mu dočista vyrazilo dech. Mladý kluk, asi v jeho věku, seděl u klavíru a jeho prsty s lehkostí měsíční víly tancovaly po klávesách, něžně je stiskávaly a tvořili hudbu tak nádhernou, až se černovláskovi u dveří zatajoval dech. Pomalu se posadil na zem a aniž by odtrhnul pohled od mladíka v kožené bundě, těžkých okovaných botách a s kůží pokrytou tetováními, začal si sundávat boty. Chlapec byl k němu otočený zády, a navíc až na druhém konci sálu. Byl úplně ponořený do oné hudby, a druhý mladík, uvazující si taneční piškoty na své odřené a zkravavené nohy plné puchýřů, by se byl i vsadil, že měl při hraní zavřené oči.
Pomalu se postavil. Zkusmo se protáhnul, ale byl ještě rozehřátý z předchozího tréninku. A teď... Jako by ho nohy samy zavedly doprostřed parketu. Konečně mohl být sám sebou.
Odložil duhově zbarvený cardigan a odhalil tak své tělo v celé kráse. Nohy v upnutých tanečních kalhotách a přiléhavé tílko, odhalující jeho mírně vypracované pevné paže.
Postavil se do základní pozice. A pak, aniž by si to druhý z chlapců všimnul, začal tančit. Rozvlnil svoje ruce, nohy se ladně vznášely po parketu, jako už tolikrát. Ale v něčem... V něčem to bylo jiné...
Tempo hudby začalo zrchlovat, příběh skrytý v ní nabírat a síle.
Chlapec se dvěma ladnými skoky rozběhnul, než mírně povyskočil a následně začal provádět sérii piruet. V lýtkách a nártech pociťoval slabé pálení, jak namáhal unavené svaly. Po čele a zádech mu stékal pot, zatímco se v jednu chvíli skulil na zem a převalil se. Nepřemýšlel, co dělá. Jen... Tančil.
Zavřel oči.
Baletní kroky.
Špička, špička, pata, špička.
Odraz levou nohou.
Vypnout hruď, ramena dozadu.
Pirueta.
Odraz, znovu.
Znovu.
Znovu.
Ruce nahoru, zaklonit hlavu.
Hudba se změnila.
Zrychlovala a nabírala na síle, snad ještě víc než předtím.
Točil se a točil, poskakoval, zakláněl a válel se po zemi, hlava se mu až točila z toho, jakou ohromnou energii ze sebe vydával, jakou energii mu dávala ta hudba. Jak gradovala, pomalu přestával vnímat okolí. Natolik se do toho vžil, do té vášně, že úplně ovládla celé jeho tělo. A najednou... Najednou hudba úplně změnila svůj ráz. Začala se uklidňovat, zpomalovala. Ruce snědého mladíka se ladně vlnily v otočkách, nohy lehce došlapovaly a vytvářely tichý zvuk, jako kočičí packy o dřevěnou podlahu. Skladba končila. Jen pár posledních tónů...
Chlapec udělal několik elegantních tanečních kroků dozadu, přičemž zoufale natáhnul ruce dopředu. Jeho tělo si dělalo co chtělo. Bylo loutka té dokonalé hudby.
Jedna jeho noha se pomalu posunula dozadu, špička propnutá do elegantního obloučku, černá látka piškotů lehce klouzala po tanečním parketu. Noha nesoucí veškerou jeho váhu se lehce pokrčila v koleni, než se lehce zhoupnul dozadu a zatímco si na zadnínohu klekal, druhou natahoval před sebe a rukama si pomalu objímal trup.
Poslení tón.
Ticho.
Ticho, přerušované jen zběsilým tlukotem srdce a zběsilým oddechováním chlapce, který právě tančil tak, jako ještě nikdy v životě. Po celém těle mu stékal horký pot a chabé světlo pouličních lamp, osvětlující ho skrz velké okno, mu připadalo oslepující. Nohy se mu třásly.
,,Co jsi zač?! Co tu sakra děláš?!"
Vyděšeně sebou trhnul a instinktivně vyskočil na nohy. Příšerně se mu motala hlava, ale nevěnoval tomu pozornost. Otočil se k očividně rozzlobenému černovláskovi, mířícímu přímo k němu.
,,Já-"
Než mohl cokoliv říct, podlomila se mu kolena. Po dlouhý hodinách tréninků už to jeho odřené a zkrvavené nohy plné puchýřů nezvládly a přestaly spolupracovat.
Zavřel oči v očekávání tvrdého nárazu.
Nic se ale nedělo.
Když po chvíli našel odvahu a podíval se, zjistil, že ho ten kluk drží v náručí. Ten s bledou kůží pokrytou černým inkoustem a nezbedně rozcuchanými vlasy. Naprosto okouzleně zíral do hlubokých zelenohnědých očí, ruce na jeho ramenou, zatímco ho druhý chlapec pevně držel a chránil ho tak od pádu vyčerpáním. Tázavě povytáhnul perfektně tvarované černé obočí, stále očekávajíc odpověď na svou otázku. Prvotní vztek byl zřejmě jen strach, nebo překvapení. Možná proto nakonec tanečník našel hlas.
,,Slyšel jsem tě hrát. A moje srdce začalo tančit."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

~H

Uhm... Dáreček! 😂😂😂

Je to jen takový krátký něco, ať vám tenhle hnusnej prokletej den trochu zlepším... *Doufá, že na ni nezapomněli a nebudou ji kamenovat, protože jí to dlouho trvá* 😅😂

...Tak jo, citrónky moje. Hlavně to dneska všichni přežijte, já jdu spinkat.

Díky že to stále čtete 😂❤

*Nedokázal jsem k tomu najít dobrej obrázek a nakreslit sama bych to fakt nestihla xD Dobrou ^^