Malec - Jednodílovky

Rozlité kouzlo

Neslyšně jsem odemkl dveře bytu a potichu vklouznul dovnitř. Zrovna jsem se vrátil z mise a jediné co jsem chtěl bylo překvapit Magnuse. S růží schovanou za zády jsem se plížil bytem do jeho pracovny. Už od rána pracoval na nějakém kouzlu, a jelikož nebyl v obyváku, musel být pořád tam.
Po cestě jsem nakouknul do pootevřených dveří ložnice. Předseda spokojeně vyspával ve středu naší postele, napůl zamotaný do trička které mi Magnus sebral a myslí si že o tom nevím. Spává v něm. Jemně jsem se při té vzpomínce usmál.
Zavřel jsem dveře a přes kuchyň se vplížil až do pracovny. Jak jsem si myslel, Magnus stál u stolu se spoustou skleněných nádobek plných nejrůznějších přísad, malý kotlík uprostřed. Ani jsem mu nemusel vidět do obličeje, abych věděl, že se soustředěně mračí. Mumlal si pod vousy a otrhával lístky nějaké bylinky.
Potichu jsem mu přešel za záda a nastrčil rudou růži do jeho zorného pole, aby to pro něj nebyl až takový šok. Jemně jsem mu jejím květem přejel po tváři.
,,Alexandře..."
S úsměvem jsem ho zezadu objal a hlavu si položil na jeho rameno, zatímco on v prstech otáčel květinu.
,,Je nádherná."
,,Ne tak jako ty."
,,Myslel jsem že se vrátíš později."
,,Mám odejít?"
,,Ne, to ne!" vyhrknul a otočil se ke mě čelem, ,,Já jen.. Chyběl jsi mi."
,,Magnusi..."
Přitáhnul jsem si ho blíž a dvěma prsty mu lehce nadzvednul bradu, abych ho mohl políbit.
,,Taky jsi mi chyběl." zašeptal jsem. Usmál jsem se a konečně spojil naše rty. Přiložil jsem mu ruce na tváře a přitáhnul si ho hlouběji do polibku. On mě objal kolem pasu, oplácejíc mi polibky.
,,Magnusi." vydechl jsem a s úsměvem se kousek poodtáhnul, abych se mu mohl podívat do očí. Miloval jsem jeho oči. Kočičí oči plné tekutého zlata. Byly tak nádherné.. On byl nádherný.
S úsměvem jsem mu přejel palcem po lícní kosti: ,,Miluju tě."
,,Taky tě miluju."
,,Jsi nádherný."
Přitiskl jsem své rty na jeho a objal ho kolem boků, zatímco on mi obmotal ruce kolem krku. Něžně jsem ho zuby zatahal za spodní ret.
,,Alexandře.."
Natlačil jsem ho zády ke stolu. Tolik mi chyběl.
Každým dnem se do něj zamilovávám víc a víc, hlouběji a hlouběji. Potřebuju s ním být.
,,Magnusi.."
Poodtáhnul jsem se, ale on si mě za zátylek prudce přitáhnul zpátky. Usmál jsem se do polibku.
,,Alexandře..."
Vzal jsem ho za pas a vysadil ho na stůl. On mi začal stahovat z ramen bundu.
Zajel jsem mu rukama pod tričko, čímž jsem ho zatlačil ještě víc na stůl. Nohama mě objal kolem pasu.
,,Sakra!"
,,Doháje!"
Magnus omylem převrhl nádobku se svítivě fialovým obsahem a ta se rozstříkla na nás.
Okamžitě jsme se oba narovnali, pokusil jsem se to setřít.
,,Sakra, sakra!"
,,Co to bylo?"
,,Nevím, nestihl jsem to dokončit!"
,,Magnusi.."
Příšerně mě rozbolela hlava.
,,A-ah, Alecu!"
Najednou Magnus klečel, držel se za hlavu a bolestně skučel.
,,M-magnusi," zaskuhral jsem a rychle se k němu začal plazit, ,,Magnusi!"
Natáhnul jsem k němu ruce.
A najednou nic.
Černo.
***
Ah bože, moje hlava...
Co se.. Co se stalo?
Mám to celé zamlžené..
Přišel jsem domů.. A Magnus.. Potom..
,,Magnusi!"
Prudce jsem otevřel oči a chtěl se postavit, jenže to nešlo. Byl jsem zamotaný v...
Tak moment..
Já...
Já jsem... Kočka?!
Vyděšeně jsem se rozhlédl kolem, ale skoro nic jsem neviděl. Pomalu jsem se vyplazil z pod svého trička a konečně se postavil. ...Na čtyři.
,,Sakra, tohle je malér.. Magnusi! Magnusi, kde jsi?"
Kývavě jsem udělal krok dopředu.
,,Magnusi!"
Ne, ne, ne...
Kde je?
Jestli se mu něco stalo...
,,Tady jsem!"
Hromádka Magnusova oblečení sebou zatřásla a venku se objevila kočičí packa.
,,Ehm, já se tu tak nějak... Uhm, Alexandře?"
,,Bože."
On se tam zasekl. To snad ne, ještě tohle.
Pochybovačně jsem se zadíval na svoje ruce. Totiž, packy.
...Co s tím mám jako dělat?! Jak se to používá?!
Nějakým zázrakem jsem dopajdal až k modré košili a pokusil se tlapkou rozepnout knoflík na rukávu, aby mohl Magnus ven. Nic.
,,Neboj, dostanu tě z toho!"
Přišlápnul jsem látku všemi packami. Knoflík jsem vzal do tlamky a začal tahat.
,,Uf to bufe!"
Cítil jsem jak, jak nit povoluje.
,,Alexandře, já jsem.."
V tu chvíli knoflík konečně povolil. Utrhnul se, a já tak udělal několik střemhlavých kotrmelců dozadu. Praštil jsem se přitom do hlavy.
,,Jau!"
Pomalu jsem se zase postavil, ale asi po dvou vteřinách se mi rozjely nohy a zase jsem zkončil na zemi. Bože, nebýt kočka, tak jsem červený až za ušima.
Tak jo, nechápu, jak to dělají. Vždyť ta podlaha děsně klouže!
,,Alexandře.."
,,Ahoj." pokusil jsem se usmát a opatrně se postavil. Pak jsem obrátil pozornost na Magnuse.
Z modrého saténu na mě koukaly dvě zlatozelené kočičí oči, podobné jeho vlastním. Mourovatá uhlazená srst a růžový čumáček.