Cat for Avengers

2. Kapitola

Procházeli kolem všelijak vypadajících lidí a každý se na ni zastavil pohledem, vykračovala si ladně, jak jen to má kočka v povaze. Nikdo ještě neviděl nic podobného, ještě se nikomu nikdy nepodařilo najít křížence člověka a kočky, no a teď si tu vykračuje společně s Avengers, její drobná ručička se drží Pietrovi, který je sice rád že je jeho kočička v pořádku, že se jí tu líbí, ale vůbec není spokojený s faktem, že o ni už všichni věděli. Pobaveně se koukl na Kate, která se vedle něj nesla a musel se na ni sladce usmát, je tak úžasná, silná, vše zvládá na výbornou, jen si nebyl jistý jak dlouho jí to vydří bavit. Úsměv mu oplatila a ukázala její krásné kočičí zoubky, ocáskem se otřela o jeho bok, ukazovala tak, že on je jen její.
"Hej mentolko, kde bude Catwoman spát?" Ozval se Plecháč a všichni na něj koukali jako na imbecila, no nebyl by to on, kdyby nevymýšlel přezdívky, no tahle byla ale trefná. " Budeš chtít půjčit pelech pro kočky? Jeden doma mám." Kate se na něj koukala vyděšeně, pelech? V tom už nechce nikdy skončit. Naježili se ji chloupky na ocásku a ouškách, ocásek ji škubal a ouška střihala, jak se jí ta představa příčila. Pietro ji jak nejjemněji uměl položil ruku mezi ouška a začal ji tam konečky prstů hladid, každý koukal jako vyjevený, všichni si mysleli, že Pietro je teplý, ale on si jen svou milou střežil v bezpečí ode všeho, navíc na základě shieldu se lidé k sobě takto nechovají, láska jim je v jejich práci zapovězena, jen Avengers si dělali co chtěli. Jemně a nejklidnějším hlasem ji začal uklidňovat.
"Koťátko, neboj se mi, on se jen dělal legraci, budeš spinkat u mě, nic se nemění," když viděl že jeho slova mají nad ní moc, tak pokračoval. " Až budeme v pokoji, tak si dáme zmrzlinu hmm?" Na tohle se vždy chytla, milovala smetanu, milovala cokoliv s mlékem. Její napjatost zmizela a celá se otočila s jiskřičkama v očích na jejího zachránce. Nikdo nevěřil, co se jim to děje před očima.
"A bude čokoládová?" Měla jemný, nelidský zpěvný tón hlasu, který se jí podbarvil nedočkavostí na její dobrůtky.
"Jakoukoliv budeš chtít koťátko," věnoval jí polibek do vlasů a ona začala přést. Každý na ně koukal jako na svatý obrázek.
"Tak jo děcka, myslím si, že jestli se tady budete takhle chovat dál, tak ty packalové z kanclů budou mít brzo infarkt," smál se Stark a pobízel bandu superhrdinů dál po chodbě, sám byl rozčarováný z toho co viděl, ale snažil se udržet si svou povíšeneckou masku, aby si nezničil image. Mezitím co se Kate snažila dále předvádět její ladnost a elegantní chůzi se Pietro rychle dotkl sestry a přes mysl ji poprosil aby mu schrastila tu zmrzlinu, jinak bude Kate protivná další týden. Ta s pobavením souhlasila a odebrala se od nich s cílem najít za každou cenu čokoládu. Postupně se od nich odpojovali všichni až zbyli jen oni dva, došli k Pietrovi do pokoje, který byl zařízený v vzdušném stylu aby mu při jeho rychlících pohybech nepřekážela v cestě nějaká blbost, často totiž na mise vstával pozdě a pak byl za své schopnosti vděčný. Kate se konečně uvolnila, obklopila ji vůně jejího milého a konečně si v této cizí pevnosti připadala příjemně, jediné co jí chybělo, bylo se stočit v Pietrově náručí. Ten jako by jí četl myšlenky se posadil na gauč a roztáhl náruč aby se k němu stočila, na nic nečekala a už letěla přes místnost a přistála u Pietra, který ji s pocitem plnosti tiskl k sobě a vdechoval její perfektní vůni, hladil jí mezi ouškami a ona spokojeně předla. V tento krátký moment věděl, že je jeho kočička v pořádku, je u něj a nikdo na ni nemůže, jenže proč mu přišlo, jako by chviličku klidu měly prolomit vlny neklidu promíchané s důležitými rozhodnutími.
"Pietro?" Promluvila do klidného ticha Kate, obmotala kolem jeho krku tlapičky a čumáčkem se otřela o mezeru u jeho krku a ramen.
"Ano?" S těžkostí v hlase odpověděl, cítil jak se jeho mužství probouzí k životu.
"Chci se tulit," pronesla a provokativně se otřela o jeho přirození, vzdychl ji k odpovědi, když to s pohledem skrz řasy zopakovala, tak se jí v odpovědi dostal ještě hlubší vzdech.
"Cokoliv budeš chtít koťátko," se zastřeným hlasem ji jemně stiskl zadeček.
"Chci tebe," nikdy nevěděl kde se to v ní bere, ale nikdy si nestěžoval, po jejích slovech mu stáhla tričko a hleděla na něj jako na boha, milovala jeho tělo, vždy ho prohlížela a líbala každou jeho část. Hladila mu břišní svaly a pak po nich jednou za čas přejela vystrčenými drápky, na odpověď jí šlo jeho vzdychání, když se mu otírala pánví o rozkrok. Za vteřinku už měla tričko dole už i ona, její drobounká postava oproti jeho mohutné vypadala tak křehce. Vzal ji pod stehny a vyšel s ní do ložnice, nechtěl riskovat, že ji někdo jiný uvidí, byla jen jeho. Položil ji na postel a věnoval se jen a jen ji, chtěl ji dát vždy to nejlepší, od péče o zdraví tak přes péči o její ženskou stránku. Vzdychala mu do úst, škrábala mu záda a ouška měla sklopená k hlavě, nejkrásnější na všem bylo to jak krásně předla. Jeho jediná kočička, byla to osoba z jiného světa a on byl její ochránce. Vyznávali si lásku v sídle S.H.I.E.D.U. nezajímalo je nic okolo, to že byli jediný kdo se v tomto sídle pomiloval, pokoušeli se o to zelenej s černou vdovou ale nějak je vyrušil kazišuk co vtrhl v jeho blechovém oblečku do kumbálu kam se nepozorovaně stratili s tím že je poplach, až si vyvolávání zelené tyčky nechají na někdy jindy.
Když spolu v klidu leželi nazí v posteli a užívali si po jejich dostavení vzájemné přítomnosti, tak Kate dostala žízeň. S širokým úsměvem začal připravovat kolu a skleničky, měl na sobě jen boxerky a vzpomínal na to, jak mu Kate před chviličkou vzdychala do uší.
"Kámo co ty záda!" Uslyšel za sebou hlas Starka, překvapeně se otočil a on zvedl obočí.
"No co." Pokrčil rameny, až teprve teď si všiml kelímku čokoládové zmrzliny se vzkazem na víčku, bohužel si toho všiml i Tonny a než stihl Pietro zareagovat, už u toho stál a četl vzkaz nahlas.
" Nechtěla jsem tě rušit, když jste si to s Kate rozdávaly, tady máš tu zmrzlinu, je z Thorova mrazáku. S láskou Vanda XOXO," dělal pisklavý hlas a pak se vševědoucně podíval na Pietra. " Chceš mi říct, že kazišuk někde chyběl?"
"Co chceš Starku?" Jeho přítomnost mu vadila, protože Kate ležela nahá v posteli a nechtěl, aby ji zrovna on viděl.
"Nemůžu přijít jen tak na návštěvu?" Roztomile se usmál a posadil se na gauč.
"Ty jen tak na návštěvu nechodíš," probodl ho netrpělivě pohledem. Tonny se chytl za srdce jako by mu jeho slova ublížili.
"Furry volá tým, máš přivést i svoji kočku," složil si ruce na hrudi a dal ho provokoval.
"Nemluv o ni jako o kočce, je to člověk, možná má něco z kočky, ale furt je to člověk! Navíc patří ke mě, měl by jsi se naučit ji přijímat, jinak se mnou budeš mít problém," nikdo se k ní nebude chovat jako ke zvířeti, toho si užila už dost.
"Pietro?" Z rohu místnosti vykoukla Kate, jen v jeho tričku a ostražitě pozorovala co se děje. Pietro rozevřel náruč aby k němu přišla, věděl kde jí je nejlépe. Jakmile u něj byla, tak ji obmotal ruce kolem pasu a políbil ji do vlasů.
"Copak se děje?" S láskou v hlase ji jemně koukal do očí.
"Ja jen, že jsi mi slíbil zmrzku," nehodlala se o ni připravit, zmrzlinu dostane ať se děje co se děje.
"Je támhle na stole," mrkl na ni, pak se jen smál, jak se rozletěla k gauči a hned se pustila do dobroty. Byla sladká, to se muselo nechat.
" Hele já jdu, vy tam přijďte co nejdřív," otočil se Tonny a odešel, ta kočka se mu dostala do myšlenek, má svoji zrzku a nechce měnit, proto mu bylo jasné, že má na ostatní vlviv, něco jako osobní kouzlo, každý ji musí mít rád. Tuhle vlastnost by mohli využít v akcích, jenže si nebyl jistý, jak by reagoval Pietro.

Ahoj lidičky, omlouvám se že jsem dlouho nepřidala kapitolou, ale nemela jsem chuť psát, teď je snad zpátky a kapitoly budou. Děkuju všem co vydržely a co komentovali. Díky Vám jsem se dokopala něco sesmolit. Snad se vám to líbilo a počkáte na další kapitolu. Ještě jednou Vám moc děkuju :*