Cat for Avengers

Úvod

Malá nenápadná dívka ležela stočená v klubíčku na křesle a tiše předla, už byla v bezpečí, už jí nikdo nebude ubližovat, je to přesně rok co jí zachránil, rok co se dostala z místa bolesti a utrpení a začala být volná, rok co si zvykala na lidskou přítomnost a učila se s jeho pomocí jim důvěřovat. Nezažila s nimi totiž nic dobrého, nikdo by nevěřil že takto křehká dívka dokázala přetrpět tolik bolesti, bolesti, kterou si ostatní jen těžko dokážou představit. Byla silná, neskutečně silná a k tomu krásná až mu její krása vyrazila pokaždé dech, bylo mu jedno že není obyčejná, on sám nebyl tak proč by mu to mělo vadit, dodávalo jí to na výjmečnosti. Její krásná čokoládová kočičí ouška zastřihala když uslyšela něco co se jí nelíbilo a načechraný ocásek stejné barvy, který měla obtočený kolem těla začal sebou škubat, věděl proč, moc dobře věděl proč, tohle totiž už jednou vidět, našli je, našli jeho princeznu, jak je to jen možné?! Vždyť dělal vše pro to, aby jí nenašli, veškerá opatření byla dotáhnuta do konce a tak bylo nemožné aby je někdo vystopoval. Musel se zasmát, však pro nás do nedávna bylo nemožné aby existovala dívka která je napůl kočka, takže pro ně je asi možné vše. Povzdechl si a opustil své místo z kterého se kochal pohledem, vydět jí jak leží stočená do klubíčka v šeře osvětleném obývacím pokoji, ocásek má klidně stočení u jejího křehkého tělíčka a spokojeně odpočívá bylo k nezaplacení, vidět jí v bezpečí, tolik se mu to líbilo a poslední rok se mu to i dařilo, ale teď je konec klidu, bude muset svoji kočičku vzít za ostatními a to se mu nelíbilo, nechtěl aby o ní věděli, jedině tak byla v klidu a nemohla být zatáhlá do aktivit S.H.I.E.L.D.U. Anonymita jí dávala to bezpečí a klid který si tolik zasloužila. Pomalu k ní došel a slabě jí políbil na jedno ouško která koukalo z jejích dlouhých a hustých hnědých vlasů, slabě se protáhla, bylo poznat, že ta kočka v ní je, když ho uviděla tak se ju hlavou otřela o rameno a jemně zavrněla, tolik ji miloval, byla jeho vše a on by na tisíc procent rozhodnutý, že jí zachrání.

„Princezno musíme pryč." Pryč od našeho klidu a bezpečí, pryč z její anonymity a pryč ze světa kde byl největší problém, že jí nechutnala zmrzlina a půl dne se se mnou nebude bavit.

Ahoj holky, nová povídka na úplně jiné téma než byli ty předešlé, nebojte se, s tím že jsem začala psát tuhle nepřestanu psát SAMG, jen jich budu mít rozepsaných více, ale pokusím se ke každé přidat aspoň jednu kapitolu týdně. Doufám, že se vám líbil úvod a od dalšího pokračování se nám to rozjede! Já toho Pietra úplně zbožňuju! Je to takovej kočák!