O 1 MĚSÍC POZDĚJI
Už mi nikdo nepomůže...Moje předloktí...No vymlouvám se na kočku...Už nemám chuť žít...Nikdo si ještě nevšiml že se semnou něco děje..I když moje duše vevnitř umírá,moje pleť vypadá zdravě nejsem bledá...Každý den chodím na dvě hodiny na slunce...Dostanu se z toho přísahám...
Teď je pět hodin ráno..Moje oči jsou rudé a unavené...Nemůžu spát...Problémy mě přímo pohlcují.Vezmu opět svoji kamarádku...Tentokrát řežu do stehna...Na předloktí není ani kousíček bez řezné rány.
Najednou mi zazvoní skype..Nevěřím svým očím..chce se mi brečet...je to on! Chvilku přemýšlím,ale nakonec kliknu na zelené tlačítko.Ahoj,ozve se...Ale já nemužu odpovědět ta vniřní bolest..Ještě se zhoršila..Katie? Jsi tam? Nadechnu se a řeknu Ahoj...Odpoví mi:Zapneme webku?No...dobře.
Když jsem tě zase uviděla chtělo se mi zase brečet,pořád tě miluju,ty to nejspíš cítíš,ale děláš jakože nic. Katie,zapni ji...Vzdychnu a kliknu na malou kamerku...Katie?Jsi to ty?Stalo se něco?Vypadáš...Jinak. Nadechnu se a řeknu..Ne,jsem jenom unavená,pousměju se..Ty jsi vždycky poznal,že můj úsměv je falešný,vždycky jsi věděl,že se něco děje..
A potom přišla další kudla do zad..Ležíš na posteli a koukáš do notebooku,když v tom příjde za tebou krásná brunetka.Obejme tě a dá ti pusu na tvář.Tohle je Pája...Moje princezna. Au!Vzpomínky! Princezna?! Tak dřív říkal mě! Ne to nezvládnu! Nevypnu ani ten skype a otevírám dveře od bytu. Katie?Jsi tam?Haloo..
Vylezu na střechu...Už nemůžu dál!Kouknu se dolů...Říkám si..Tak se tu mějte všichni pěkně..Naposledy se usměju a..Skok...Nic tma...
ČTEŠ
Bez naděje?
RandomKatie neví jak dál. Je zoufalá,potřebuje pomoc,ale nikdo neslyší její tiché volání o pomoc. Stal se zní někdo kdo jen každý den přežívá a trpí. Zvládne tyhle deprese?
