Twins

#357

Sedmý den na táboře Summer day a já se bojím každého dne.

,,Sio? Zavoláš mi Petera?" Optala jsem se spolubydlící a ta jen kývla. Hned na to vyběhla z chatky jak střela.

Dveře se otevřeli a v nich stál Peter s nechápajícím výrazem. Koukla jsem se do jeho hnědých očí, které překrývaly jenom brýle.

,,Omlouvám se. Omlouvám se, Petere." Omluvila jsem se.

,,Za co?" Zeptal se se smíchem. Otočila jsem se na něho a jemně se usmála. Ani si neuvědomoval tu vzdálenost mezi námi.

,,Za tohle." I s nevolnostmi a ztuhlým tělem jsem se k němu přiblížila a políbila ho.

,,Takže jen přece mě máš ráda!" Pošeptal do polibku a já ho bouchla do ramene.

,,Blesku!"