Twins

#353

,,Už jen tři dny Petere a pak co?" Optala jsem se Petera a se skelným pohledem jsem probodávala měsíční oblohu.

,,Ann.. bydlím na druhé straně města. To je blízko, ne?" Zašeptal mi do ucha. Vyhoupl se nade mě a trošku mě pošimral. Až po chvíli zjistil, že nejsem lochtivá.

,,Si první holka, která není lochtivá," řekl do prázdna a spojil naše ruce,,a i to že si od jiných jiná tě dělá vyjímečnou. Miluji tě, Ann.."

Přidržela jsem slzi v očích. Proč pro mě všechno krásné musí odejít. Proč já? ,,Taky tě miluji, Petere. Kvůli tvým brýlím a kvůli.. vlastně všemu."

Přehoupla jsem se nad něj a věnovala mu malou pusu. ,,Budu tě milovat do konce svého života."

První věta, kterou jsem myslela smrtelně vážně.

,,Tak to mě budeš milovat hodně dlouho." Potichu se zasmál a na jeho tváři se mu objevili ďolíčky.