My messenger Stalker [ OPRAVUJE SE ]

# Stalking number nine

Pohled Michaela

Když mi Mia pořád neodepisovala rozhodl jsem se, že neprodleně zaběhnu dolu, třeba se jí něco stalo...na to jsem ale nechtěl pomyslet.

Když jsem doběhl dolů, otevřel jsem dveře a vešel do místnosti. Na zemi ležela Mia s Emmou, celá místnost byla cítit nevím čím. Asi nějakým plynem. Svoje pocity nemůžu ani vyjádřit. Měl jsem strach o svojí Miu a dokonce i o její kamarádku Emmu.
Neváhal jsem a obě je postupně vynesl z místnosti. Čekal jsem. Čekal jsem hodinu, dvě, tři...už jsem snad ani nedoufal že žijí, ale tep jsem nahmatal oběma. Připadal jsem si jako jejich otec, tak jsem se o ně postaral. Dal jsem jim obklady a snažil se je šetrně probrat.

Bylo to už 7 hodin a já nevěděl co dělat. Do nemocnice je odvést nemůžu, zavřeli by mě. Musel jsem myslet.  Pak mě napadlo je z obýváku odnést do ložnice. Položil jsem je na postel a odešel.

Po hodině jsem se na ně šel podívat. Pořád spali...už 8 hodin. Myslel jsem si,že ten plyn s nima něco udělal. A proto jsem se vrátil dolů a pokoušel se identifikovat daný plyn. Bohužel jsem na to nepřišel ale přišlo mi to jako výfukové plyny, ty přece způsobují otravu a proto jsem neváhal a googlil jako o život.

--

Když jsem zjistil co dělat, holky se probrali a když mě viděli, lekli se. To se dá čekat. Vše jsem vysvětlil a ony se zdánlivě uklidnily. Oddychl jsem si a pozval je dolu. Chtěl jsem je posílit nějakým tím pokrmem a pitím.
Souhlasili. Protože jsem je chtěl uklidnit, tak jsem jim pustil televizi. Vypadaly spokojeně.

Pohled Mii a Emmy

Seděly jsme na zemi a povídali si. Pak jsme něco slyšely, jako by něco unikalo ale nevěděly jsme odkud. Bylo to slyšet jako nějaké syšení ale pořád jsme nic neviděly. Pak se nám začala točit hlava a měla jsem mžitky před očima. Jěště před tím, než jsem zavřela oči, jsem viděla bliknutí na svém mobilu. Nestihla jsem ale zareagovat a prosit o pomoc.

Když jsme se probudily koukli jsme na sebe a lekli se. Leželi jsme na posteli neznámo kde. Zanedlouho do pokoje vešel Michael, obě jsme jekly a lekly se. K našemu udivení se k nám choval hezky a vstřícně. Pozval nás dolů abychom se najedli a podívali na televizi. Byly jsme udivené. Dostali jsme něco k jídlu a pití. Bylo to výborné, nikdy před tím jsem to neměla ale chutnalo to skvělé.

Když bylo všechno perfektní a my si mysleli, že jsme u kamaráda, dlouholetého kamaráda a ne u nějakého psychopata, přišel ten druhý psychopat a ještě někdo, koho jsme nikdy neviděli.

----------------------------------------
500 slov, já vím, je to krátký ale pořád mi píšete že chcete další část. Nestíhám, tak aspoň takhle :-)

Dobře se bavte :D