My messenger Stalker [ OPRAVUJE SE ]

# Stalking number sixteen

Probudila jsem se další den. Byla jsem na pokraji sil a protože mě bolel celý člověk, tak jsem se nemohla ani pohnout. Byla jsem poměrně dezorientovaná a poslední, na co jsem si pamatovala, byla ta aférka s Michaelem. Ikdyž se Patrik snažil aby se mi nic nestalo...stalo. Hodně to bolelo. 

Když jsem se vzpamatovala, vzpomněla jsem si na Emmu a Igora. Kde může být ? Sebrala jsem všechny síly a vstala. Odešla jsem ke dveřím. Díky bohu jsem na sobě měla alespoň tričko. Otevřela jsem dveře a nakoukla, jestli někdo nejde. Nikdo tam nebyl a tak jsem snažila utéct.

Seběhla jsem dolu a porozhlédla se. Zkoušela jsem otevřít všechny dveře ale všechny byly zamčené. Hledala jsem Patrika a Emmu. Nikde nikdo ani Igor a Michaelem. Byla jsem zoufalá ale pak jsem použila rozum. Běžela jsem do kuchyně a čapla nůž a olej. Pokoušela jsem se vypáčit dveře z pantu. Pořádně jsem je namazala olejem a nožem jsem je nadzvedávala. Ale pořád to drželo tak silně, že to nešlo. Musela jsem použít lepší taktiku....víc oleje !

Stále jsem se snažila a snažila, už jsem to chtěla vzdát ale slyšela jsem cvak a tak jsem to nevzdávala a zabrala jsem. Jeden pant venku ! Ještě ten druhý...ten šel rychleji a když vypadl i on, dveře jsem vysadila a porozhlédla se po okolí. To co jsem viděla... Nedokážu snad ani popsat...

Viděla jsem auto, byl to náklaďák světle modré barvy. Viděla jsem rozbité okénko a tak jsem se tam rozběhla, čím blíž jsem ale byla, tím víc jsem cítila zápach a viděla všude na zemi krev. Nebyla to ale jedna malá loužička jako třeba když vás postřelí ale byla to louže jako jezero. ,,uf, to zvládnu...třeba tam je srnka, třeba porazil jen srnku..." Ale mýlila jsem se. Nakoukla jsem tedy dovnitř a viděla m-mrtvolu. Emma. Emmiinu mrtvolu. Chyběla jí hlava a měla venku orgány. Přesně takhle mi to popisoval Patrik. Přesně takhlek to vypadalo před rokem u toho jezera. A přesně tohle se stane i mě, určitě. Začala jsem brečet a naříkat, zařvala jsem na celý les  ,,Prooooč, proč ona ?" Jenže jsem pak někoho nebo něco slyšela. Rychle jsem se otočila ale byla to jen kočka. Pak mi ale došlo, že sem dříve či později někdo dorazí a tak jsem se rozhodla, že uteču. Viděla jsem vyježděnou cestu a tak jsem se po ní vydala.

Cestu lemoval hustý les a jím pomalu šla. Neviděla jsem skoro na krok, protože se už stmívalo. Myslela jsem, že zabloudím. Pak ale po cestě jelo auto, neviděla jsem řidiči do tváře ale s jistotou mohu říct že to byl Michael. Schovala jsem se do lesa takže mě neviděl. Když přejel, vydala jsem se dál a dál. Zanedlouho jsem viděla hlavní cestu, nebyla nějak frekventovaná ale aspoň jsem mohla jít někam dál. Ušla jsem asi půl kilometru, když jsem zahlédla značku, která ukazovala kudy do města. Vydala jsem se tím směrem. Šla jsem dlouho, až moc dlouho a když jsem padla k zemi vyčerpáním, usla jsem. Díky bohu to bylo v příkopu.

----

Probudila jsem se někde v autě. Jela jsem na zadní sedačce s nějakým starým pánem. Zvedla jsem se docela pomalu. ,,Ehm, promiňte pane ?" ,, ano slečno ?" ,, kdo jste a kam mě vezete ?" ,, slečinko jsem policista a teď vás vezu k identifikaci. " ,, promiňte nemáte něco k pití ?" ,, určitě " Ten muž mi podal vodu a mě se po prvním loku vybavil pohled na Emmu. Na její mrtvolu. ,,slečno, jste v pořádku ? Co se vám stalo ? Jak se jmenujete ?" ,,Jmenuji se Mia McDoellová, je mi 16 let a nejsem v pořádku." Když slyšel moje jméno, zastavil u krajnice a poručil mi, ať si sednu dopředu....

---------------------------------------------

Tak usekávám, snad se kapča líbila :- )